Dromy s Nuviou dneska poprvé nezalezly pod kuchyňskou linku a spí přes den v obýváku. Postupně se nás bojí míň a míň. Jolanda se ještě pořád přes den raději schovává, ale večer řádí. Jolanda s Dromy milují hračky a provázky. Fascinuje je, když pletu. Jsou hypnotizované pohybem jehlic a zpozorní, když se pohne příze :-)) rády chytají všechno, co se hýbe. Pohladit se ale ještě nenechají. Párkrát jsem se pokusila při hraní s Dromy dotknout se rukou její packy, a vždycky se zatvářila šokovaně :-)) Je příjemný je doma mít i když se zatím nemazlí. Používají mezi sebou roztomilou kočičí řeč, různé vrkání a kníkání. Jsou k sobě neskutečně vstřícné a ohleduplné. Když je krmíme a některá nedojí nebo přijde pozdě, ostatní jí to tam nechají, aby si to snědla potom. Když jde o žrádlo, tak znám u koček spíš nenažranost a rivalitu, ale tyhle tři jako by snad pochopily že když tam jsou tři misky, tak má každá svojí, a chovají se k sobě jako rodina. Před pár dny jsme si sem ještě vzali neplánovaně jednu 16-letou kočičku, která žila u táty a má zdravotní problémy. Špatně chodí, je to něco neurologického. Neudrží se moc na nohou, přepadává. Táta už s ní potřeboval pomoct, tak jsme si ji vzali sem, a řešíme s paní veterinářkou, co dál. Asi už to vypadá že tu dlouho nebude, tak jsem se jí ujala, protože jsem zatím skoro pořád doma a můžu jí dělat společnost a pomáhat jí na toaletu. Je to moje původní první kočka a první velká kočičí láska, a pořád spolu máme krásný vztah, i přestože jsem se pak jednou ostěhovala pryč a nechala ji u táty, protože tam byla zvyklá, měla tam zahradu a další kočičí přátele i další členy rodiny. Ale táta teď ten konec moc nezvládá ani duševně, tak je čiči u mě. V noci si ji beru na spaní pod peřinu, a je spokojená. Navzdory jejím zdravotním problémům, si ještě ráda zavrní a ráda si nacpe pupík dobrou konzervou. Příští týden jdeme na kontrolu k veterinářce, a uvidíme co dál. Zatím se to nijak nelepší, spíš naopak, ale to se dalo čekat, i když jsme samozřejmě doufali. Mladé kočičí trio tuhle kočičí babičku přijalo úplně v pohodě, byly tak roztomile zvědavoučký kdo to sem přišel, a přišly ji všechny společně mile přivítat/očuchat. Babča byla trošku nevrlá a vrčela, ale s holkama to nehlo, jen dál zvědavě koukaly. Přebývá v samostatném pokoji, kde má svůj vlastní záchod, aby to bylo blízko, a s holkama se potká tak jednou, dvakrát denně, a už ani nevrčí, je to v klidu. Takže tu teď máme jednu mazlivou, co neběhá, a tři co běhají všude, ale ještě se nemazlí :D takže od všeho něco :D