Hezký den, Po delší době posílám nějaké zprávy a fotky k naší Bettynce (Beta). Zdravotně: po PCR testech se ukázalo, že je pozitivní na kočičí herpes virus a ještě jeden velmi obtížně zlikvidovatelný patogen, takže těch dýchacích problémů se nejspíš nezbaví – stále kýchá, slzí jí očička, která otíráme roztokem z Dokonalé lásky. Dostává lyzin, ten by měl pomoci s tím herpesem. Jinak řekla bych, že to její vyprazdňování se v kuchyni souvisí i s tím, že ji tam něco vadí a navíc jak je chlupatá, tak se jí to lepí někdy i na chlupy a to jí taky jako hodně vadí. Poznám, když se potřebuje vyprázdnit nebo je těsně po, protože pak lítá po bytě jak raketa, úplný kočičí parkur. Nevím, jestli tím nerozhání nějaké bolesti. Paní doktorka jí vymačkala tehdy pěknou hromadu ze žlázek… nevím. Smiřuji se s tím, že je to fyziologické. Na malou chodí poctivě na záchůdek. Baští ráda, umí taky vzorně žebrat a kontrolovat, co jíme my. Asistuje nám u každého jídla, i u snídaně (viz foto). Když má válecí náladu, ráda se nechá pročesat, nastavuje se u toho všemi stranami, kdyby to šlo, už bychom z ní asi měli svetr. Vždycky vyčešu dost materiálu. Má v pokoji svůj pelíšek, ale lehá si do něj, jen když jí ho trochu postříkám roztokem se šantou, jinak doslova miluje ležet se mnou v posteli a spí se mnou na mém polštáři. Manžel z toho tolik nadšený není, protože než se uhnízdí, tak ho ometá chvostem a budí mu mírné alergické reakce, tak je u nás veselo. Ale hrozně rád ji vždycky zvedá ze země a boří se jí pak do toho jejího superkožichu tváří. Ale to mu Betty toleruje tak 15 vteřin. A je velmi povídavá – vítá nás zpěvem když přijdeme domů, vedem různé rozhovory, fakt má ohromnou škálu různých zvukových projevů… Když jí nedáme z našeho jídla, tak si chodí „stěžovat“ do kuchyně, slyšíme ji pak z pokoje, jakou tam vystřihne árii. Ale je to velmi něžný a mazlivý huňatý tvoreček, správně se umí motat pod nohy, občas hrozí, že ji zasedneme, protože si umí v poslední chvilce vyskočit tam, kde si člověk jde sednout... No prostě boží kočka se vším všudy. Snad nám vydrží ještě dlouho

Hezký den, Posílám nějaké zprávy o Betynce. Předně – je moc hodná, „ukecaná“ – fakt s ní vedu rozhovory, nechá se trpělivě česat, takže je fakt heboučká huňatá fešanda, spí s námi v posteli nebo někde poblíž a ráda se mazlí a tulí (nošení snese jen po omezenou dobu). Její víceméně trpělivé chování si chválí i paní doktorka, ke které s ní chodíme, protože i na ni je hodná (i když jí paní doktorka musí někde prošťourat), sice ji samozřejmě držíme, když se koná nějaký odběr nebo něco, ale ona potom není agresivní a nemstí se a tak. Má i takový méně výrazný teritoriální pud – otevřu dveře od bytu a ona by se šla klidně projít, to naše předchozí kočka to tam měla jako nepřátelské prostředí. Ale jednou jsme nechali pootevřeno na chodbu a pro Bety jsem si pak musela dojít. I v ordinaci ji zavolají z té vedlejší a ona se tam jde mrknout a nebojí se… Ráno chodí budit. Nevím, co ji to naučilo, ale jakmile se rozední, tak se fakt hlasitě diví, jak to, že ještě spíme (třeba v 6 ráno) a obchází nás v posteli a mňouká. Vždycky to párkrát zopakuje a pak toho nechá. Za 20 minut třeba znovu. Ale dá se to vydržet. Možná jak paní z Olovnice chodila na směny, tak tou dobou kočičky dostaly baštu nebo tak něco. Jí bezvadně, dáváme jí granule Royal Canin Sensible a sem tam kapsičku – jakákoli má úspěch. Vyprazdňování – nezměněný stav. Na malou chodí na záchůdek, na velkou do kuchyně na zem. Necháváme jí tam papírovou utěrku a ona se tak na 80% trefuje na ni. Říkala jsem si, jestli jí to není i fyziologicky nějaké příjemnější nedělat to do toho granulátu nebo WC, jestli nemá třeba ucpané mazové žlázky – paní doktorka tomu nechtěla moc věřit, že u koček je to spíš rarita… ale Bety je tedy zkontrolovala a s údivem zjistila, že je měla fakt plné, vymačkala toho z nich až hanba. Tak teď jen jak to posunout po těch letech, kdy se nejspíš skutečně vyprazdňovala někde na rovný povrch, na záchůdek. Na to už mám krátký rozum, zvažuji nějakého odborníka. Ale tím, že ty její bobky jsou tuhé a úklid je rychlý, tak nás to s manželem tak moc nebolí. Jen je to prostě nekomfortní… Také ty její respirační problémy se nelepší, i po antibiotikách, kdy se jí to po dlouhé době postupně trochu vylepšilo, pořád trochu kýchala a po ukončení léčby se to vrátilo všechno tam, kde to bylo, kýchá a teče jí z očí a z čumáku, sem tam najdeme zvratky. Tak jsme nechali minulý týden provést PCR test a bohužel má herpesvirus + ještě nějaký odolný patogen. S největší pravděpodobností i vzhledem k FeLV se toho nikdy úplně nezbaví, ale naštěstí to u ní nepřechází do nějakých horeček nebo nechutenství. Očička jí otírám, asi pořídím i nějakou tu Dokonalou lásku, už se o tom zmínila i paní doktorka, která nám pomáhá přijít na to, jak Betty naučit na WC. Je to nějaký bylinkový roztok a mají i na očička i na nějaké ty psychické nešvary… Ještě jdeme v úterý k doktorce jen s manželem na poradu, co jí nasadíme za medikaci. Jinak – pořídili jsme hračku se šantou a sprej se šantou, kterým jí občas postříkám pelíšek – boží, vždycky se v tom spokojeně válí a s hračkou se mazlí a hraje si s ní. Protože jinak si nehraje prakticky vůbec, jen náhodou někdy s tím špuntem. Milujeme ji, tušili jsme, do čeho jdeme, i když tedy WC jsem si myslela, že má zvládnuté, to mě na ni mrzí. Ale je to člen naší rodiny a zůstane u nás a doufám, že si vzájemně budeme až do konce jejích dnů zdrojem radosti a lásky.

Hezký den, Nechala jsem si dlouhý odstup, abychom toho s Betynkou hodně zažili a abych měla zase nějaký adekvátní pohled na věc .-) Záchod – nic nezabralo (stále máme dva, v jednom je bentonitové stelivo…). Až se manžel rozhodl, když chodí pořád čůrat vedle pračky, že jí tam prostě ten záchod dáme a na to granulované (granofyt) stelivo jsme rozprostřeli takovou tu inkontineční podložku – a stal se zázrak (takový malý), Betynka čůrala na záchůdku. Takže vlastně ona donutila nás dát jí záchod na místo, kam chodila…. Zatím je to čerstvá záležitost, cca 4 dny, ale hurá, první úspěch. Nicméně na velkou chodí pořád na jedno stejné místo – doprostřed kuchyně. Je tam lino, stolici má pevnou, takže žádná škoda, ale taky nic, co by člověk chtěl…. Snad ji postupně došoupeme, aby tu potřebu vykonávala vždycky a obojí na jedno místo… Motivujeme ji mlskama, nosíme ji i s bobkama na wc…. V úterý 4.6. jsme byli u nás na veterině – moč má v pořádku, celkově ji chválili, ale zuby ještě uvažovali, že by možná některé snesly vyndat a ten výtok z očí a kýchání má ošklivé, tak jsme dostali antibiotika. Teď když už nás miluje, tak ne že by je brala s nadšením, ale dokázali jsme jí tabletky dávat a pak se k nám za pár minut zase tulila, takže to dopadne dobře doufám :-) Ještě půjdeme příští týden na kontrolu. Uši si pořád trochu tře, ale vykapala jsem jí je a vytřela, myslím, že to má i trošku jako zvyk. Ale buď si nasliněnou tlapkou tře uši, nebo si otírá ty mokvající oči. Jinak povahou je to fakt sladký huňatý polštář, vždycky přijde, celá se otře a pak upadne na bok a hlaďte mě a drbejte 😊 Spinká většinou u mě na peřině nebo mezi mnou a manželem v posteli, jako hračku má špunt od šampusu, ten ji zaujal, jinak se nechytlo vůbec nic. Chodí i koukat z okna na holuby a jiné ptactvo. Nechá se hezky česat, takže srst bude mít ukázkovou, až jí dorostou i ta oholená místa. Tak doufám, že budeme dělat i nadále pokroky a další zprávy budou zase veselejší. A pošleme i nějaké fotky.