máme s Foxym (Vítkem) výročí, jeden rok. Psali jsme si, jak byl příšerný, týral svého černého brášku Mouřínka, i dva starší kocoury, troufal si i na psa. Po kastraci se to naštěstí zlepšilo, ale i tak mne šokovalo, že když se k nám přistěhovalo na konci června vyhladovělé černé miminko, tak se o něj krásně stará, je láskyplný, hodně si s ním hraje. Foxy je k němu hrozně opatrný a ohleduplný, nechá se od nového Čertíka kousat, to by mne před rokem opravdu nenapadlo.

Dobrý den, posílám aktuální fotku Vítka, dnes Foxy. V březnu jsme ho nechali vykastrovat, to už byl vážně nesnesitelný, ale jak jsme doufali, tak to naštěstí pomohlo. Už skoro nekouse a hlavně je hodný na bráchu Mouřínka, už nejsou všude chuchvalce černých chlupů, hlavně celou noc toužebně nehouka. Uz ani nechce zdrhat, asi tři týdny po kastraci jsem ho vzala na obvyklou půlnoční procházku s kokršpanělem a dalšími třemi kocoury, krásně chodi se skupinou, na zavolání přijde k noze a vrátí se vzorně se mnou domů. Půl roku Foxy brečel, že s námi nemohl ven a chtěl vědět, co tam děláme a teď to konečně ví. Je hrozně pyšný, že vede tu smečku, dost srandovní. Jinak žere za dva a už je pěkně těžký, i když na fotce to tak nevypadá. Myslím, ze je u nás docela rád a my jsme rádi, že jsme to nevzdali a vydrželi ten pekelný půlrok, kdy původní kocouři byli úplně vyřízený. Tady je vidět, jaká je to blbost vracet z umístění po týdnu, musí se vydržet, i když jsem se už fakt bála, že to budu muset vzdát kvůli stresu původních kocourů, takové peklo jsme doma ještě neměli

FOTO: Vítek, dnes Foxy, s Kubou. A společná svačina.