V únoru to již byl rok, co s námi bydlí Čiko – Čikoušek, naše jednooká zrzavá princezna z Hospozína (ale také občas na ni voláme Loupežnice, Pirátko a Vopice jedna). Čiko je neobyčejně pohodová a milá kočička, která miluje lidi a všechny další kočky. Momentálně má dva kočičí spolubydlící – původního plachého briťáčka Kulíška, se kterým je celkem nuda, a od září nově pekelnou černou kočičku, se kterou je naopak až moc velké vzrůšo, protože s Čiko tvoří aktivní dvojku a ve dne v noci se honí a perou jako dva čerti. Co černá Bonnie neuměla, např. šplhat po výškách a hrát hru "Skoč bábě do čerstvě povlečených peřin", to ji Čiko velmi rychle naučila. Prostě hodný Čikoušek dokáže i lumpačit, to zase ano. Například je velkou sběratelkou drobných předmětů a krajkového spodního prádla. Vyšplhat po policích a sebrat jejich obsah, který pak aportuje a ukrývá ve svých doupátkách všude po bytě, žádný problém. Šperky, gumičky, různé zabalené potraviny…, už jsme hledali i hodinky. O dovolené nám nejmladší syn, který hlídal byt a kočky, volal, že nás vykradli. Ráno objevil otevřené šuplíky a vytahané oblečení. No, zloději to nebyli. Jen se Čiko se v noci nudila a hledala si nějaký epesní pelíšek… Kromě hrabání se v prádle ale také miluje boty a hrabání se v pečivu. Rohlíky, chleba, vánočky, to vše miluje. - Čím ty kočky v Hospozíně krmíte??? :) - O Vánocích hlídala vánočky velmi bedlivě, ležela na nich a vypadalo to, že se budeme muset postit nejmíň do Nového roku. Nevydala… Každé ráno Čikoušek přichází do postele se s námi pomazlit. Mazlení tedy probíhá tak, že po nás běhá, klepe nám pacičkou na hlavu, ňuchá vlasy. Taky miluje ranní cvičení s paničkou, to se velmi ráda se zapojuje. Čiko tahající za nohu či za vlasy je standardní cvik. A vždy s námi vaří. Sedí na kuchyňské lince a tím svým jediným okem vše bedlivě pozoruje. Neujídá, jen případně olizuje! Čiko má stále dobrou náladu. Vítá příchozí, vyprovází odchozí z bytu. Lehá si na zem a nastavuje bříško k drbání. Kouká za námi z okna. Klidně si ustele na stole, na krabičce s papírovými kapesníčky, synovi na domácím úkolu, anebo se rozplácne v kuchyni na zem a usne. Rozhodily ji u nás jen dvě věci. První návštěva veterináře, kdy po zavření do přepravky dostala přímo amok (málem vyvrátila dvířka přepravky), protože si myslela, že ji chceme odnést definitivně pryč. Když zjistila, že je to JEN veterinární prohlídka a jde se domů, byla opět tou pohodovou kočičkou. A druhá věc, na kterou musíme dávat pozor – nesnese kočičí mňoukání v televizi, v počítači. To začne neklidně běhat po bytě. Film Šarlatán, kde je ona děsná scéna s odebráním a zabíjením koťat, jsme museli vypnout. Čiko je tedy úžasná kočička. Nikdy se po nikom neohnala, nezasyčela, neškrábla ani nekousla. Tu máme od Velké kočky a Devíti životů fakt za odměnu. Jo, a pokud by chtěl někdo vědět, jestli je nějaký rozdíl mezi jednookou kočičkou a kočkou dvouočkou – není. Vlastně u nás je: Čiko šplhá a skáče po nábytku daleko šikovněji než ty naše dvouoké.

Dobrý den, tak opět zdravíme z postelí, okenních parapetů, jídelního stolu, kuchyňské linky…, kde všude si Čiko udělala svoje pelíšky. I když v současnosti nejraději spí v koulodráze (kočičí hračce) na posteli. Je jí plno v celém bytě. Pokud o ní více jak tři minuty nevíme, jdeme ji hledat, co se děje. U všeho totiž musí být – ať už se jedná o luxování, vrtání zdi, vybalování nákupu, ranní vstávání rodiny anebo zvracení Kulíška (to je náš druhý kočičák, Čikin kámoš). Ranní budíček je naprostá topka – Čiko po nás běhá, očuchává nás, masíruje tlapičkami a prohrabává nám vlasy. Doprovází nás i při sprchování. Leží na rohožce a čeká, případně stojí na zadních a nakukuje do vany. Ze záchodu vycházíme opatrně, abychom ji nepraštili dveřmi. Hlídá nás i tam. V noci s oblibou leze po poličkách v ložnici a skáče z nich přímo do postele, těsně vedle nás. Občas skáče v rámci hraní i na kocoura Kulíška, jako signál k tomu, že se budou honit… Takže kočka letící vzduchem není u nás nic neobvyklého. Přes den se s Kulíškem válejí v postelích, anebo koukají z oken ven na psy a kolemjdoucí. Jinak samozřejmě také fungují jako uvítací výbor u dveří, když kdokoliv přijde. Prostě každý den si užíváme 50 odstínů Čiko. Proto občas ji oslovujeme Uličnice či Loupežnice.

Dobrý den, Tak posíláme další pozdrav od Čiko z nového domova. I když slovo "z nového" není to pravé, Čiko je u nás už opravdu doma. Má vše prolezlé a ví, kam jít, když chce jíst, mazlit se, hrát si či jen odpočívat. S tím odpočíváním to ale moc nepřehání. Čiko je totiž taková malá tryskomyš. Je neuvěřitelně nabitá energií. Celý den někde běhá, leze, hraje si. Vidět ji spát, to je opravdu výjimečný zážitek. Náš druhý kocour, čtyřletý zrzek Kulíšek, jí nemůže absolutně stačit. Tvoří spolu nerozlučitelnou dvojku, hlavně v noci od tří do pěti, ale někdy si Kulíšek potřebuje odpočinout. Pokud je Čiko hodně akční, zaleze si Kulíšek do pokoje dětí, do synovy postele. Čiko se pak k němu, když se aspoň trošku unaví, připojí. O víkendu jsme stříhali drápky. Sice se Kulíšek a Čiko neperou, spíše se honí, očuchávají, ale přeci jenom pacička se mihne… Kulíšek, ač je na rozdíl od Čiko plachý, se nechal ostříhat. Čiko samozřejmě sledovala celou akci z co největší blízkosti. Když ale došlo na ni, tak zcela jasně a hlasitě dávala najevo, že tohle teda neee. Kulíšek se jí okamžitě šel zastat – mňoukal na nás a vyčítavě se díval. Asi má Čiko opravdu rád (a kdo by neměl, když je tak milá). Vypadá to, že Čiko se u nás líbí. S Kulíškem si sedli. Jsou jako dvojčata. Čiko ráda jí, miluje různé hračky - dokonce aportuje balónky. S oblibou posedává na oknech a dívá se ven do parku. Ráno s námi oba kočičáci vstávají a sledují přípravu snídaně, večer při příchodu z práce nás zase vítají (tak neděláme si velké iluze, očekávají večeři…). Jinak přes den různě pospávají, procházejí se po bytě, hrají si a mazlí se, protože stále někdo je s nimi doma. Jejich pelíškem je pochopitelně naše manželská postel. Přes den patří jenom jim a slouží i jako kočičí herna. A my doma jsme šťastní, že oni jsou šťastní a že je máme. Pozorovat jejich dovádění anebo i spaní, to je nad všechny TV seriály.

Dobrý den, Tak podáváme první hlášení o Čiko v novém domově. Cestu autem do Prahy Čiko zvládla v pohodě, klidně ležela, nemňoukala. Doma jsme ji vypustili do ložnice, do velké postele – budoucího pelíšku. Domácí kocour Kulíšek (máme ho od listopadu 2020 z klecanského kočičího útulku Felix), taky zrzoun, okamžitě přiběhl a očuchal si nový přírůstek. Čiko nadšeně rovněž očuchávala kocoura - a pak se spolu vydali na výzvědy po bytě. Žádné zalézání a schovávání se nekonalo, ani syčení nebo kočkování. Čiko si pěkně procházela všechny pokoje, prolézala pod postelemi, okukovala pelíšky, okna, kočičí záchody. Kulíšek neustále chodil za ní a submisivně pozoroval, co Čiko dělá. Kulíšek je moc hodný, ale velmi plachý kocour, takže aktivní Čiko okamžitě převzala vedení. Do naprosté euforie Čiko upadla, když objevila kočičí hračky (náš byt opravdu připomíná kočičí hračkářství). Vyzkoušela si úplně všechny, což jí vydrželo až do pěti hodin do rána. Trošku byl problém, když jsme chtěli jít i s Kulíškem spát a Čiko zrovna po x-té zkoušela honit kuličku v koulodráze. No, nakonec jsme k ránu usnuli všichni tři (panička-Čiko-kocour Kulíšek) v naší společné posteli. Ráno vše nastalo nanovo – hraní, šmejdění, skákání po stole. Ale hlavně lezení na kočičí pelíšky a koukání se z oken. Sledování psů v parku Čiko miluje. Ze tří kočičích záchodů si Čiko vybrala ten největší, v koupelně, který Kulíšek nepoužívá. Nicméně kočičáci chodí na záchody společně – jeden trůní, druhý ho venku hlídá a sleduje. Během neděle ale Kulíškovi už došla trošku trpělivost s akční a snad nikdy nespící Čiko, která mu navíc obsadila jeho oblíbená místa ve velké posteli v ložnici. Protože má rád svůj klid, zalezl si do synovy postele v dětském pokoji. Čiko jsme trošku museli odhánět, aby kocoura nechala v klidu. Nakonec se dala přesvědčit, aby si trošku odpočinula sama v ložnici a načerpala sílu na večerní divočení. Večer nastal malinko boj s krmením. Čiko sice nesní kvanta, ale vždy se vrhala kocourovi do misky, takže ten nechtěl jíst. Ale různě jsme řešili mazlením a zabavením Čiko, aby si kocour mohl dát v klidu do nosu. Jinak mističky jsou rozestavěné na více místech, takže ani jeden hlady netrpí. Večerní siesta byla zakončena společným odpočinkem a mazlením Čiko i Kulíška v posteli, kde se podělili o oblíbený pelíšek. Pak se přemístili do obýváku na gauč, blíže k nám dvounožcům. Čiko je úžasná a pohodová kočička s duší hravého kotěte. Kontaktní, mazlivá. Všechno chce zkoumat, poznat. Ještě jsme ji neviděli pořádně spát. Zatím to vypadá, že by s kocourem mohli být kamarádi. Musejí si ještě na sebe víc zvyknout, ale nebojují spolu, neubližují si. A vypadají jako dvojčata – občas máme problém je na první pohled rozeznat. Poznávací znamení – Čiko je drobnější, bez očička, tryskomyš. A Kulíšek má větší zadek! Ostatně posuďte – posíláme i fotky. Ještě jednou děkujeme za fantastickou kočičku a zdravíme

Dobrý den! Tak už je to trochu v pohodě s kočička Čiko. Už můžou byt všechny ťři v stejném místnosti bez problému. Meeko chová slušně docela. Nejsou ještě úplně kámoši ale de to. Binx, druhé kocour, se už úplně zamiloval. Dnes rano si hráli společně. Čiko jsem začala říct Dinah jako kotě s film “Alice in Wonderland” od Disney. Je velmi milá a hravá a má rada mazleni a hraní s hračky.