Milí Devítiživoťáci, srdečně Vás zdravím a doufám, že se Vám daří dobře. My žijeme standartní život s našimi milými čičinami. Po peripetiích se zvykáním si Jonáše na Merci a naopak, Luppy a jejími koťaty, se naše kočičí realita ustálila na počtu čtyři a vztazích, se kterými se žije dost dobře. Loňské kotě Saze je Jonášův mazlíček, s mámou Luppy se občas kočkují, občas mazlí a s Merci spávají na teplích místech "kožich na kožich". Nejchladnější vztah je mezi Merci a Jonášem, což kvitujeme s povděkem, hlavně, když se neperou. A dnes jsem přišla do obýváku a uviděla na podnožce neuvěřitelnou scénu: Jonáš a Merci spali vedle sebe, kožich na kožich. Asi po hodině se Merci otočila, čmuchla k Jonášovi a spala dál. Po dalším čase se Jonáš zvedl a odešel na okno. Stihla jsem tu překvapivou scénu vyfotit a upozornit na ni celou rodinu. Teď ji posílám i Vám. Užijte si pohled na opravdu nečekanou idylu na Žižkově. Hodně zdaru Vám i Vaší bohumilé práci!

Milí Devítiživoťáci, srdečně Vás zdravím a posílám aktuální podařenou fotku Merci, která je u nás už rok a půl. Fotí se obtížně, tak jsme rádi, že se občas fotka povede. Tady sedí na krabici od piškotů a sleduje hemžící se koťata. Naše nejmladší kočka Luppy měla tři koťata. Dva kocourci už odjeli v deseti týdnech do nového domova a tak nám doma zbyly čtyři kočky. Všichni tři dospěláci - Jonáš (14 let), Merci (10 let) i Luppy (1 rok), vnímají odjezd dvou rošťáků jako velkou úlevu a návrat k tichému, důstojnémů lenošení, na které byli zvyklí. Nejmenší Saze sice ještě pravidelně obrací dům vzhůru nohama, ale daří se jí to mnohem méně, než když jí v tom pomáhali bráchové. Poprvé v životě jsme měli doma koťata a bylo to moc hezké. Merci se ukázala být hodnou tetou, i když z počátku vrčela a syčela, Když na ní bylo hemžení moc, odcházela chrnět do zahradního altánu, na lavici s podsedákem. Jinak je to stále ta stejná Merci, která pusinkou na fousy uhranula mého muže. Pusinkami na fousy nešetří a pravidelně mu lehává na klíně. Máme z našich koček radost, žije se nám s nimi hezky a přejeme Vám totéž.

Už víc než sedm měsíců je díky Vám Merci součástí naší domácnosti. Je to mazlík a kočka nebojácná, máme ji rádi a jsme Vám vděční, že jste nám ji svěřili. Její zvykání u nás sice zpočátku vůbec nevypadalo složitě, ale jak víte, složitým se stalo. Merci si vůbec nesedla s naším Jonášem (13 let). Zpočátku na ní syčel a udržoval odstup, Merci se přibližovala zvolna, a my mysleli, že se to srovná. Jenže asi za tři týdny se stalo něco neočekávaného: Merci zaútočila. Docela pravidelně pak Jonášovi uštědřovala nakládačku, a ten, aniž by se bránil zalezl do ložnice pod postel, kde strávil cca dva měsíce. Zkoušeli jsme na ně fintu z tv (oddělení sítí), posilovali Jonášovi sebevědomí škrábadly a rozmazlováním, ale nic. Někdy v dubnu se situace ustálila na tom, že Merci má obývák za svůj, Jonáš ložnici a tam jsou většinu dne zalezlí. Pokud se potkají cestou na zahradu nebo venku, pokračuje setkání krátkým intenzivně zpívaným duetem, po kterém vezmou roha oba. Na začátku června se Jonáš pochlapil a Merci párkrát naložil do kožichu. Zase na oplátku jsme bránili Merci a Jonášovi vyhrožovali... Ani jeden se tou dobou moc nemazlil. :-( V červnu jsme si proto rozhodli pořídit ke dvěma zalezlým morousům ještě kotě. Luppy k nám přijela jako dvouměsíční podvyživený drobeček s těžkým průjmem. Rozhodně ji ale nechyběla zvědavost, elán a odvaha. S oběma morousy se zkamarádila během dvou týdnů a dnes už je díky ní atmosféra v domě úplně jiná. Všichni chodí všude, žerou vedle sebe na jednom místě (!), všichni se předhánějí v tom, kdo se bude se mnou nebo páníčkem mazlit a my děkujeme osudu, za trpělivost, se kterou jsme to nechali vyhnít a nápad přivést kotě. Merci spokojeně tloustne, jí totiž mnohem víc, protože se opičí po kotěti (budeme ji muset zkrátit dávky). S Lupinkou chodívají nohu při noze, chrní na jednom místě a s Jonášem už se několikrát beze zvuků i praní očmuchávali (!). Posílám fotky: Merci s Luppy na jižním okně (oblíbeném to grilovacím místě našich koček), všechny tři kočky u misek v kuchyni a Merci - gaučový poloprofil. Merci nejraději spí na zahradě v rozsoše starého šeříku a pod houpačkou, ale protože její želvovinová srst je velmi maskovací, nelze ji na žíhaném stromě či mulčovací kůře zachytit, pokud nemá dokořán otevřené oči, které jediné z ní jsou vidět. Plánuji některou z těhle fotek zaslat do soutěže Hledej kočku, jsou to jasní favorité na nerozluštitelné záhady, ale Vás s nimi netrápím. Mějte se dobře Vy i Vaše čičiny, zdraví Vás ze Žižkova P.S.: Jo, a s naši babičkou v přízemí je Merci kamarádka celou dobu a chodívá s ní pravidelně sledovat Sanitku.

Merci je šikula. Otočila si nás kolem prstu. Vůbec nepůsobí přestěhovaně. Baští, pije a setrvale chrní na něčím klíně (jen sednu k počítači, už je na místě). Je moc hodná a roztomilá, doufám, že si zvykne i náš skoro třináctiletý Jonáš. Zatím je uražený. Fotka je z rána, kdy se mnou Merci snídala celozrné cornflakes s jogurtem.