obrý den, ozývám se u příležitosti prvních přinesenin svých dvou zlatíček. Výročí měly holky v neděli, 24.1.2016. Pokusila jsem se udělat společnou fotku, což jsem asi po třech hodinách neustále odkládaných pokusů vzdala, a vyfotila každou zvlášť. Na přiložených fotkách je vidět, že z toho měly každá obrovskou radost. :-( Což ovšem dosvědčuje, že rozhodně !!!! nejsou ani trošku omezované, citově vyprahlé či jakkoliv jinak strádající a rozhodně se nerozpakují dát mi najevo svou - mírně řečeno - rozladěnost z mých nápadů. Já bych se nebála říct to napřímo : pokud je štvu, dají mi to pěkně sežrat. Žádné manýry cvičených psů nebo poslušných dětí - když se jim něco nelíbí, tak se prostě nedají a prosadí se. V horším případě se urazí a já smím odprošovat. :-o Ale koneckonců co, jak jsem si je "vychovala", takové je mám, že ? :-P Navíc, pokud je mi známo, v současné době frčí být "osobnost"..... B-) Každopádně za ten rok hodně vyrostly a staly se z nich opravdu pěkné kočky. Do postele se s nimi už skoro nevejdu, každé ráno jsem pěkně rozlámaná. Možná to bude i tím, že se holky rády tulí, takže i když uhnu, nic to neřeší. Otočit se nepřipadá téměř ani v úvahu..... :-o S nostalgií vzpomínám na jejich popis, když byly ještě obě v nabídce útulku - "Bájo je nejšťastnější, když má hlavu v misce a Wrigley je zvídavé a sebevědomé kotě". To tenkrát byla prorocká slova, která se naplnila v plném rozsahu. Už nespočítám, co všechno Wrigley zničila, rozbila, shodila, protože prostě musí všude vlézt a všechno vyzkoušet. Časem se některé její záliby staly dospělostí trošku nebezpečné, ale nejsem schopná jí vysvětlit, že houpat se na zácloně nemusí konzole vydržet a lezení po kytkách v těžkých květináčích taky není úplně bez rizika. Letnila jsem je na balkoně do prvních mrazíků a myslím, že jestlise náhle neochladí, skončí tam za chvíli zas - je to jejich jediná šance na život :-(( Vlastně proto jsem nepsala nic z Vánoc, protože jsem je absolvovala z bezpečnostních důvodů bez vánočního stromku a dokonce i bez adventního věnce - hořící svíčka totiž nepředstavuje pro Wrigley žádnou hrozbu, klidně strká packy do svícnu...... :-P. Nebylo tedy co fotit, obrázky z prvních Vánoc prostě nejsou..... :-( Tahle trojbarevná potvůrka se děsně ráda mazlí a dokáže si to pěkně vynutit !!!!! Že zrovna zašívám černé tričko není překážka. Už ani nespočítám, kolik náplní do lepicího válečku už jsem spotřebovala !!!!! To Bájo je klidnější, trošku bázlivější a větší nervák. Často využívá svoji schovku za sporákem, kam se na ni opravdu nedá dostat. Stačí aby vytušila, že si ji chci vzít do rukou a už pádí. Neví sice co jí chci, ale jistota je jistota ;-). Tahle milostivá slečna musí přijít sama. Takže když potřebuji čistit oči, musím naplnit misku - na to jediné stále slyší. To Wrigley se sebou nechá dělat téměř cokoliv, naopak se neustále plete pod nohy. Ale když se obě rozhodnou pomazlit, tak si to opravdu užívají. Rozvalí se v klíně, nastrčí bříško a předou a předou...... Už mají dokonce za sebou i první hádku - Wrigley si zřejmě chtěla zkusit, zda má Bájo stejnou dobrotu v misce, a ta do ní strčila tak silně, až ji shodila ze stolu i s tou plnou miskou (ano, správně, děvčata mají misky na stole v kuchyni a mají ho celý pro sebe B-)). Miska se na Wrigley převrátila, takže přišla na řadu i první sprcha. Podle fotky jasně poznáte, jak moc prima zážitek to byl. Každopádně se to zatím neopakovalo, zdá se, že v tomhle už mají děvčata jasno....... :-D Myslím, že mě s nimi čeká ještě spousta legrace a musím si sama sobě i ostatním po roce soužití přiznat, že jsem prostě ráda, že je mám !!!! :-D :-D :-D Přeju všem úspěšný rok 2016, spoustu radosti s kočičkami a moooc chválím nové stránky - jsou super !!!

Dobrý den,už dávno jsem měla napsat, jak se s holkama máme a tak dlouho jsem to odkládala, až můžu poslat fotky nejen z průběhu  "domestikace", ale už i z prvních narozenin.......Občasná zpráva SMSkou nebo MMS určitě není splněný slib o pravidelném zpravodajství, ale jednak všechny tři žijeme rušným společným a společenským životem, druhak je pro mě jednodušší zavolat a poklábosit po telefonu, než ulovit snímek těch dvou neposedných zlobivek a pak se pokoušet doma psát při tom, že mi obě bestie běhají po klávesnici. :-((Takže !!!Dneska jsem se rozhodla to celé napravit, odhodila jsem pracovní úkoly, zavřela se v kanceláři a píšu a stahuju fotky jak z foťáku, tak z mobilu. Ovšem výsledky nejsou nijak oslnivé, holky fakt nebudou při svém temperamentu nikdy modelky, ale snad alespoň má snaha všechny, kterým je má zpráva určená, potěší. :-D Máme už za sebou s holkama domestikaci - úspěšnou natolik, že jsem se stala trpěným členem domácnosti - i absolvování první dovolené. Tedy respektive mé dovolené. Bájo a Wrigley byly doma a měly zařízenou  "tetu" na krmení a čištění záchodu. Musím s dojetím a uspokojením konstatovat, že po půl roce společného života se těm potvůrkám asi opravdu stýskalo, protože vítání a mazlení nebralo konce.... fňuk, fňuk..... Stačila týdenní nepřítomnost, a má cena - zdá se - na chvíli stoupla  B-) Taky jsme úspěšně a ve zdraví zvládly havárii pitné vody u nás v Dejvicích. Poctivě jsem chodila k cisterně princeznám pro vodu, neboť nabídnout jim své víno mi přišlo nevýchovné - byly v té době ještě nezletilé  ;-). A taky jsme úspěšně oslavily jejich první narozeniny, kdy Bájo potvrdila svou charakteristickou vlastnost - a to žravost. Ani zapálená svíčička ji neodradila od konzumace  "dortu", ačkoliv Wrigley se krčila vzadu, dokud jsem tu parádu hned nesfoukla. Sotva jsem stihla jednu fotku......Zatím máme před sebou první společné Vánoce a předpokládám, že bude o čem psát. Jestli ovšem zůstanu v dostatečně uspokojivém duševním stavu, protože prozatím jsem v jednom pokoji nechala krátké záclony, v dalších je už nemám, kytky ještě stále  "letním" v bezpečí na balkoně a vzdala jsem i pláč nad vypraným prádlem staženým ze sušáku a vyváleným po  zemi. V tom lepším případě. V tom horším  ( a zásadně se to děje svátečním věcem) navíc zatrhaným od pekelně ostrých drápů......  :-( Své šrámy nepočítám, těmi se chlubím - dlouho panoval názor, že jsem si pořídila nového, velmi vášnivého, milence :-D Prostě život se dvěma kočičkama je absolutně něco jiného, než život s jednou, který už jsem měla vyzkoušený a pro holky si jela v bláhové představě, že vím, do čeho jdu. A to jsem teda fakt nevěděla, a nedokázala ani v nejměnším odhadnout - teď už je mi to jasné.... B-)Tak myslím, že už je to asi všechno, s čím mě napadlo se dneska svěřit, přikládám slíbené fotografie a srdečně se s vámi se všemi prozatím loučím