Ahoj teto Jano, Mě je tedy ten virus úplně u (víš kde...). Mě spíš škodí ta kuna, se kterou musím bojovat o půdu na chaloupce, kde lovím ptáčky. Jinak je tu strašná zima (a to že je prý už jaro), ale už alespoň svítí sluníčko. Ale když má páníček náladu, pustí mi místo ústředního topení krb - ten mám moc ráda, peču se před ním tak dlouho, dokud se mi nezačnou škvařit chlupy. Tak si zachovejte zdravý rozum a ať se Vám ten prevít vyhýbá. Vaše Divoženka od Orlen. PS: Až ti blázni vykoupí mouku, všechny konzervy a droždí, můžu Ti poslat několik kapsiček aby jsi neměla hlad.

Ahoj Teto Jano, Páníček mi za odměnu zřídil poštovní schránku tak Ti píši. Konečně jsem přišla na to, co má páníček rád. Myši nejí ani vcelku, ani vyvrhnuté. Za ptáčky na mě syčí, tak mu je už nosím jenom živé. Z netopýra taky radost neměl a to jsem mu ho stáhla z kůže. Ale dnes jsem chytla krtka a páníček přímo výskal radostí. Dostala jsem za odměnu kapsičku, pohlazení a email abych Ti mohla psát ;-) Prý "jenom do bytu" Divoženka od Orlen. PS: Ale tady mi všichni říkají Černá smrt...

Nazdar Devět životů, Hlásí se Al-Kájda Divoženka od Orlen. Chtěla jsem Vám popřát hezké vánoce, ale to už asi nestihnu. Tak Vám popřeji alespoň hezký Nový rok. To snad stihnu. Posílám pár obrázků, jak jsem slavila vánoce. Moc jsem nezlobila, stromeček přežil (zatím) a ozdobičky také. Ti lidé jsou vůbec nějací divní, několik hodin balí dárečky, aby je pak za čtvrt hodiny rozbalili, a to ještě kolem toho dělají strašlivé tajnosti. Dokonce jsem nemohla ani pomáhat dárečky balit. Tedy já to zkoušela, ale pak mě páníček chytnul, celou omotal nějakým svítivým provázkem a zavřel do koupelny. Říkal, že ještě chvíli a neměl by ani papír, ani provázek. Je to s ním těžké. Ale některé dárečky jsem pak směla pomáhat rozbalit a dokonce jsem měla pod stromečkem dáreček pro sebe. Heč! Ale páníček byl na mě ošklivý, dáreček jsem sníst celý nemohla - prý mi ho bude dávat postupně, abych nebyla jako nějaká koule. Asi páníčka vyměním za nějakého hodnějšího. Moje adoptivní máma Bamenda také dostala dáreček, ale dělala, že ho nechce a potom mi sežrala půlku mého. Taky ji asi vyměním za nějakou hodnější. Navíc na mě poslední dobou pořád vrčí a syčí, prý protože jí pořád lovím ocas a skáču na ní. Ale já si chci jenom hrát a prát se pro zábavu. Nechápu, proč si Bamenda taky nechce hrát a raději spí pořád v křesle. Ti dospělí jsou prostě stejně divní jako lidé. Taky hlásím, že svědomitě plním pětiletý plán ničení domova. Od posledně jsem zlikvidovala dalších několik kytek, shodila talíř a rozebrala dvoje žaluzie. Svoji adoptivní mámu úspěšně terorizuji zákeřnými útoky a nedbám přitom na civilní oběti. Zejména noční útoky na Bamendu spící na polštáři vedle páníčka mají devastující efekt a jsou velmi oblíbené. Tak to je ode mě pro dnešek vše, pozdravujte tetu Janu a Síře vyřiďte, ať není smutná, že taky určitě najde nějakého člověka. Vaše teroristka Divoženka.

Ahoj, mých milých 9 životů. Tady je Divoženka od Orlen. Už jsem ve svém novém domově celý týden, tak Vám píšu, abyste nebyli smutní. Taky si musím postěžovat. Dostala jsem mnoho dalších přezdívek – teroristka, černá ruka, potvora černá a lumpice darebná. Ale jinak se mám dobře, páníček mi koupil velký pytel kotěcích granulí, ale já stejně mám raději ty dospělácký. Taky dostávám každý den konzervičku Gournette, ale s tou se musím dělit se svou novou kočičí mámou Bamendou. Dělíme se spravedlivě v poměru 4:1, to znamená, že Bamenda si dá jedno sousto a já zbaštím zbytek. Minulý týden mě páníček odvezl k panu doktorovi, kde jsem dostala další injekci. To se mi moc nelíbilo. Za to když mi pan doktor poslouchal srdíčko tak to se mi líbilo zase moc, až pan doktor říkal, že přes to moje vrnění nic neslyší. Tak na mě vytáhnul takovou velkou bílou věc s kruhem na konci, které jsem se bála a přestala jsem vrnět. Za to vrněla ta věc, prý když našla nějaký čip. Páníček také dostal pro mě nějakou pilulku, aby mě nezlobili parazité. Dostal také jednu pro Bamendu, prý po jistotu, kdybych ji nakazila. Jenom to určitě popletl, ta pilulka pro Bamendu je mnohem větší a to je určitě špatně. Já jsem přeci malá a proto určitě důležitější a měla bych mít všeho víc. Navíc je divné, že páníček nedostal žádnou pilulku pro sebe, ale třeba je to tím, že mě neolizuje. Zlobím zatím přiměřeně, rozbila jsem jednu sklenici, shodila mobilní telefon, šplhala po páníčkovi (páníček u hoho vždy srandovně křičí auuuuuu), zlikvidovala dvě kytky, chodila po klávesnici, rozkousala kabel, sežrala kus paštiky a vzbudila páníčka, když jsem se pokoušela v noci napít. Páníček má jako moje maminka taky bradavky, ale je asi nějaký nemocný, protože v nich nemá žádné mlíčko. Se svojí novou mámou Bamendou už jsme kamarádky. Taky už nespím pod závěsem, ale v posteli, případně na páníčkově kancelářské židli. Bamenda mě občas olizuje, hlavně když přijdu ze záchůdku. Taky se jde hned podívat, jestli mi něco nechybí, když začnu pištět. Také sporu vedeme líté postelové boje o páníčka, nebo jen tak pro zábavu. Bamenda je ale mnohem větší a má větší sílu a tak mě vždycky přepere. Musím pak začít pištět a dávat všechny čtyři packy vzhůru abych přiznala porážku. Ale sotva Bamenda povolí, tak uteču, proběhnu pod postelí na druhou stranu a zaútočím na Bamendu zezadu. Ale moc to nepomáhá, boj prohraju vždycky. Občas se do boje zapojí i páníček, hlavně ráno. Jednou mě dokonce chytnul a pak držel pod peřinou a nechtěl pustit. Prý chce ještě spát, a dokud se nezklidním tak že mě nepustí. Ale nakonec jsem mu stejně utekla. Na chaloupce mám nejraději krbová kamna. Už vím, že dovnitř se neleze. Kamna mají rády zimu, když začne být zima, začnou vrnět a praskat blahem a začne v nich plápolat oheň. V takovou chvíli je nejlepší si zalézt pod ně, nebo si lehnout před ně. Takhle dokážu ležet klidně i hodinu a pohlcovat teplo. Taky se občas chodím koukat na parapet, jak venku prší a létají ptáci. Ale ven nesmím. Ani Bamenda tam nechodí, i když může. Nesmím ani na půdu, kam si Bamenda chodí ode mě odpočinout. Na půdu jsem prý ještě malá. Prý bych tam mohla někam zalézt nebo spadnout a páníček by mě už nenašel. Navíc páníček říkal, že tam chodí kuna, která by mě mohla sežrat stejně, jako sežrala v létě nějakého ptáčka, co seděl v dřevníku na vejcích. Až vyrostu a přeperu Bamendu, tak si to s tou potvorou určitě vyřídím. Tak to je ode mě zatím vše, mějte se hezky a pozdravujte tetu Janu, moji mámu Orlen a všechny mé sourozence. Vaše teroristka alias černá ruka Divoženka.

Ahoj, tady Divoženka, Hlásím, že se mám dobře. Baštím granulky, piji vodu a na svou novou adoptivní mámu vesele syčím. A ona syčí na mě. Ale už se jí vůbec nebojím a ignoruji ji. Dneska jsem po ní dokonce lezla, ale můj nový páníček říká, že se to nepočítá, protože Bamenda byla pod dekou a já na dece. Ona ta moje nová máma je vůbec nějaká divná, ráno pořád budila páníčka aby se mnou něco udělal že mě prý nechce. Když páníček řekl, že budu v chaloupce bydlet napořád, tak zalezla pod deku a pro změnu dělala, že mě nevidí. Ale nechala mi půl konzervičky, no možná tři čtvrtiny, tak to s ní snad nebude tak špatné. Řádím v celé chaloupce jak černá ruka - v kuchyni jsem přišla na to, jak se dá dostat až úplně nahoru na stříňky. Z toho páníček neměl radost a já se mu vůbec nedivím. Takovou špínu a prach co tam nahoře má vidět moje teta Jana, tak jí klepne. Taky jsem v nestřežené chvíli vlezla do otevřených krbových kamen. Z toho zase málem kleplo páníčka. Když mě vyndal tak říkal, že mám kliku, že jsem černá. Jinak bych prý musela do koupelny a do vany. Brrrr... Ale určitě to tak nemyslel, protože já se ani moc nezamazala. Taky jsem našla záchůdek plný takových divných bílo-modrých granulí. Páníček říkal, že tam prý můžu tak jsem ho slavnostně pokřtila. Ale ostudu jsem Vám neudělala, všechno jsem po sobě důkladně zahrabala a většina těch bílých granulí při tom zůstala v záchůdku. Pravda, ne všechny. Páníček říkal, že to prý nevadí, že až si zvyknu, že tam zase namontuje ta průhledná dvířka, co kvůli mě odmontoval. Páníček mi taky udělal dvě papírové a dvě alobalové koule, se kterými si hraji. Už tedy jenom s těmi alobalovými, ty papírové jsem rozložila na prvočinitele. Když se unavím zalezu na parapet schovat se pod takový černý závěs, kterým si páníček stíní monitor od počítače. Tam odpočívám, protože tam nejsem vůbec vidět. To je pro dnešek vše. Vaše Divoženka...