Kato

Černá šmouha právě zmizela za gaučem a o dvě vteřiny později vylítla ze dveří vedlejšího pokoje. Mňaaaauuu a je tady, nééé, ta černá věc už tu zas není. Teď se to zastavilo, drze se to podívalo a chce se to mazlit. Z nadzvukové rychlosti se to přepnulo do módu „mrtvá kočička s motorkem uvnitř“. To pardon ne TO, ale Kato. Kocourek, kterého našla jedna slečna na parkovišti supermarketu a strávila tři dny lovem, dokud neuspěla a nedonesla ho k nám. Pořád se někam schovával. Mně jeho jméno a chování připomíná text jedné skladbičky: „Pravda, málokdo se umí ztratit jako Kato. Čas letí jako blázen a já to pořád nezvedám. Kdekdo mě hledá, kde se dá..“ Kato má trošku móresy siamských kocourů – atletická postava, hyperativní, ale závislý na mazlení, s důležitým trošku arogantním výrazem a hranatou hlavičkou. Určitě potřebuje dovymazlit, protože je poměrně lekavý. Rodina se stejně hyperaktivními dětmi neurazí, další kočka v domácnosti je podmínkou. Ideálně však kotě, starší kočky ho mají zpravidla velmi rychle plné zuby. Kato je čistotný, v depozitu hned trefil na záchod. Měl by žít v bytě, nebo na hodně bezpečném místě s možností vycházek.

Detail kočky