Dobrý den. Nedávno jsem pro přítele hledala fotky Ičiho (tehdy Kuklíka), co mě přiměly, abych si ho u vás rezervovala, tak mě napadlo, že se zase ozvu s reportem, ať máte nějaký pěkný zprávy. Iči má solidních 6 kilo a masivní převis kocouřího bůčku, což mu ale nebrání v jeho oblíbených disciplínách, jako je skákání na 1,5 m vysokou komodu s kytkama vhodnýma k pastvě nebo vrh vyvítečím z ledničky. Je vychcanej jak mraky, moc dobře ví, co a kam nesmí, takže nás s tím samozřejmě záměrně provokuje, když se mu zdá, že si ho málo všímáme. U krabice se žrádlem si pravidelně necháváme vzájemný vzkazy typu "snídani už jsem dostal, jsem jen nenažraný hovado". Předkládám fotodokumentaci, proč tomu tak je. Kdyby žebrání bylo olympijská disciplína, tak by vozil víc medailí než Sáblíková nebo Simone Biles. Nedávno oslavil sedmý narozeniny, tak doufáme, že tu s náma bude aspoň ještě třikrát tak dlouho. Škoda, že nemám video. Člověk z toho má jen poloviční zážitek, když nevidí, jak sebou práskne o zem, až to zaduní, a řekne u toho "mrrrruuuf". Před půl rokem si vyškrábal mikročip! On se drbal, ale jak je presbuřt, tak to nebylo vidět, dokud si nevyrobil fakt vyloženě díru. Okamžitě jel k vetovi, který jen tak zkusmo stisknul, jestli tam není hnis, a čip vystřelil přes celou ordinaci. Jakmile byl čip venku, tak o to místo okamžitě ztratil zájem a už se ho ani nedotkl. Ještě jsem ho naučila high five (plácnout si) a sedni, pracujeme na roll over (sudy). Někdy to natočím. On udělá pro žrádlo naprosto cokoli, všechno pochopí během dvou minut.