Hezký den paní Věro, tak Vás, jako každoročně, chci zpravit o Týnčině životě. Týnka je šikovná kočička, která se prosazuje jemnou, ale pevnou tlapkou. V loňském roce přibyl do domácnosti kocourek Zašík. Je černý s bílými ponožkami.Nevím, zda jsem o tom už psala. Byl to mrňavý slaboučký tvor, při svém příchodu měl 250 blech! Nyní je z něj fakt velké kocouřisko. A to byl třetí a poslední koťátko od zadu! Přesto, že není kastrovaný, nechává Týnu na pokoji a má z ní respekt. Uznává ji jako služebně starší kočku. Navíc má Týnuška dva pelíšky, na které za ní nesmí. Jedním je skříň, kde odpočívá na mé ; &scaro n;ále a zimním kabátu. Vlastně jsou to už její věci. Řádně si je zachlupatila. Prostě - moje, moje! Horší je, že se od Zašíka učí různé hlouposti. Kňourání a schovávání, skoky na stůl a podobné radosti. Když už jí Zašík štve moc, syčí na něj jako kobra. Když si jí ale Zašík nevšímá, sama ho provokuje. Třeba rychle prolítne kolem něj, až z toho má Zašík šok. Ráno se s oblibou přetlačují o moji postel. Někdy mi leží u hlavy, každý z jedné strany. Hlídají mne. Zato v noci vládne mír a spí se mnou oba. Zašík v nohách a Tánka po straně.Týnčin zvyk zalehnout mi plíce stáre trvá, ale novinkou je, že se ráda stulí do podpaží. Já se ovšem nesmím ani hnout. To hned bezhlase mňučí a protestuje. Je to hrůza ráno vstávat, když se na vás dvě kočky dívají jako na blbouška, že tak časně opouštíte pelíšek. Jsou děsně demotivující. V jejich přítomnosti se nedaří žádné práci. Všechno je zajímá a všechno mi berou. Když se jim podaří, že věci odložím, hned mne některý z nich zalehne. Žárlí na sebe jenom cvičně, mají se totiž opravdu rádi. Já i můj přítel Jožka je milujeme. U Jožky je to velká oběť, je totiž alergik. Teď v zimě je to strašné, má z nich kýchavku a musí si foukat. Přesto by je nedal ani za nic. Do Jožkova pokoje, kde spí, kočky ale nesmí , tak alespoň stojí frontu u dveří. Jožka totiž vstává první a je tudíž nositelem stravy. Prostě jsou to právoplatní členové domácnosti.

Dobrý den, čurání je v pořádku, nemějte strach. Týnuše řádí jako pominutá. Bohužel, jako každá správná kočka hlavně v noci. Jsem ještě pořád doma, tak si to užívá. Ve dne pěkně spinká a já půjdu pracovat. To bude ale bezva. S panem B je už spřátelená. Objevuje také různá prima místečka ke zlobení a spaní.. Prostě zdomácněla jedna dvě. Bohužel neodhadne, že má malou hlavičku. ale medvědí prdelku. Tak prošla půlkou těla postelovými špriclemi, ale se zadními dopadla jako medvídek Pú. Už jsme si také mysleli, že její zadní nohy budeme používat nějaký čas jako věšák na ručníky...dokud nezhubne. Ale nakonec se prorvala. čtete mi myšlenky, dnes jsem Vám chtěla psát, že Týnuše kocuše prosperuje. Hned večer po příjezdu ještě jedla, jenom sice málo, ale vzhledem k tomu, že má medvědí zadeček, tak jí to asi nevadilo. Pan Bedřich - kocour, jí hned po vystoupení z přepravky řekl, co si o jejím příjezdu myslí.