Hezké svátky! Už dlouho jsme se neozvali, tak to napravuji. Od mého posledního emailu se změnilo několik věcí: 1) Stěhování. Jelikož už náš malý byteček byl pro 3 lidi a 2 kočky malý, se snoubencem jsme se přestěhovali do většího. Bydlíme teď na Kladně ve větším bytě, kde naše kočičí děti mají svůj vlastní pokoj. Všude máme plovoucí podlahu, na kterou si nejprve museli zvyknout, protože to pěkně klouže, ale po nějakém tom dnu se to stalo velice oblíbenou zábavou a tak bruslení při honění je teď rarita. Jelikož bydlíme ve 2. patře, mají kočičky lepší výhled z okna. Dokonce i Rafi si začal užívat výhled z okna, ze kterého pozoruje ptáčky venku na stromě, sousedku věšící prádlo, či padající vločky, které vidí poprvé v životě. 2) Televize. Ježíšek byl letos štědrý a nadělil nám velkou chytrou televizi. Samozřejmě taková velká věc neušla pozornosti Rafimu, který se na ni občas dívá s námi a když je televize připojená k počítači, tak ta velká šipka se přece musí chytit. Ač dostane vynadáno, že televizi shodí, je mu to jedno a za chvíli šipku chytá znovu. 3) Dveře. Tato velká překážka byla zdolána. Líza, velká Rafiho sestra, mu ukázala, jak se otevírají dveře směrem k sobě a tak Rafi pilně cvičí a pokud se nezavře na kliku, dveře již nejsou překážkou. Možná, že nám ještě trochu dělá problém otevírat směrem od sebe, ale to se zlepší. 4) Škrabadlo. Ježíšek byl štědrý i ke kočičkám a nadělil jim velké škrabadlo s pelíšky. Co si budeme povídat, gauč a dřevěná postel jsou prostě lepší, takže veškeré mé snahy naučit Rafiho na škrabadlo se zatím míjí účinkem. Spíš se to zhoršilo, protože už nechodí ani na to staré malé škrabadlo. My se ale nevzdáváme, ochotně Rafiho přenášíme ke škrabadlu a škrábeme si drápky s ním. 5) Kuchyňská linka. S přestěhováním se také kočkám zpřístupnila kuchyň. Zpočátku to byl boj s oběma. Ne a ne pochopit, že na linku se nesmí, na můj křik se odpovídalo mňoukáním a seskočilo se, až když jsem se zvedla. Dnes už se na linku moc neleze, jenom hrozně nenápadně, když nikdo není doma. Po dvou měsících celkem úspěch. 6) Žaluzie. Tohle je stále trvající problém. Žaluzie mají tkaničky a provázky a to je Rafiho velká slabost. Užužlal už dvě tkaničky od žaluzií a občas se i tváří, že je na to pyšný! Mám pocit, že než se to odnaučí, tak spíš všechny ožužlá až nebude mít co žužlat. To by ke změnám bylo asi všechno. Jinak je Rafi umňoukaný stále stejně, o všem vypráví. "Mňáu, jdu na záchod." "Mňáu, jsem na záchodě." "Mňáu, byl jsem na záchodě." "Mňáu, jsem tady!" "Mňáu, kde jsi? Kde jsi? Tak kde jsi?" Hyperaktivní je také pořád stejně, Líza mu už leckdy nestačí a to je jen o rok starší. K Vánocům dostal laser, ale vytahujeme ho jen na chvíli, protože je schopný se uhnat. Dost často si ani nevšimne odměny, kterou má ulovit a splašeně se honí za laserem. Na závěr tohohle dlouhého emailu připojuji informaci, že nás tento pátek, tedy zítra čeká kastrace. Přeji Vám Hezké Svátky a Šťastný nový rok 2018 :)

Rafi se již s paní domácí sesynchronizoval. Majitelé vyfotili, jak si oba po probdělé noci užívají zasloužený odpočinek. :)

Dobré ráno, tak posílám prozatimní report o Rafim. Je to tedy pěkné kvítko, neposedí a pořád musí lítat z jednoho pokoje do druhého. Dost často se leká vlastního stínu, který pak honí po celém pokoji. Taky je to pěkný nemotora, již nám 2x spadl za gauč, poprvé mě ro vystrašilo, začal za gaučem volat o pomoc, ale opět jenom zmatkařil, jakmile jsme ho navedli správným směrem, už vylezl sám. Po druhém pádu za gauč to už zvládnul sám. Také už od nás dostává pěkně vynadáno. Zalíbili se mu totiž kabely a s velkou radostí a s mou velkou nelibostí je nosí v zubech a tahá po bytě, tak jsem ho už začala i stříkat rozprašovačem, protože jakékoliv mé rozčilování má pod ocáskem. Co se týče soužití s naší Lízou, tak to jde pomalu, hodně pomalu a co mě překvapuje, je to vše z jeho strany. Líziny pokusy přidat se k němu do hry s tkaničkou dopadly blbě, vždy na ni začal prskat a vrčet. Naštěstí je Líza dostatečně hodná a ustoupí mu, nechává mu dostatek prostoru, aby si tam zvykl. Při větší výměně názorů (a tím myslím delší vrčení a zasyčení i z Líziny strany) se Líza většinou dá na ústup a Rafi ji pronásleduje po bytě, dokud někam nevyskočí. Jakmile to Lízu přestane bavit, tak si lehne mezi futra a jen leží a mračí se na něj. On na ní dělá bubáky a vrčí, ale ona jen leží a kouká, dokud Rafi nedá pokoj a neodejde si hrát. Včera jsme akorát měli problém se záchodem. Rafi chodil nejprve na svůj, ale včera začal chodit k Líze. Efekt byl však takový, že Líza nešla celý den na záchod. I když jsme ho vyčistili, stejně tam jenom čuchla a zase odešla. Nakonec jsme ho tedy celý vysypali, umyli a dali jsme jí ho skříň, kam Rafi nemůže a asi po půl hodině se princezna došla aspoň vyčůrat. Vypadá to dobře, naše tolerantní kočka si na něj zvyká, on už na ni tolik nevrčí. Dnešní noc mě vzbudil vrčením jen dvakrát a voláním mámy jednou. Vždy na něj stačí zamlaskat, nebo ho pohladit a je zase klid. (Oproti první noci, kdy můj nejdelší spánek trval 3 hodiny). Taky se velmi rychle naučil lézt do postele a zdolávat hory v podobě našich těl. Poslední novinky: Brácha mu začal říkal Steve, ale že by k tomu byla adekvátní reakce od Rafiho, to se říct nedá. Co se mě týče, mně je jedno, jak na něj volá, pokud ho odnaučí lovit mi nohy při chůzi, ať si mu říká jak chce :)