Stává se to pravidelně. Zveřejníme fotografii obzvlášť hezké kočky s nastřiženým uchem a hned přijde pár teorií o kočičích rvačkách. Když vysvětlíme, že tady Macík se nepopral, ale je kastrovaný, objeví se vždy někdo, kdo nás obviní z týrání a mrzačení koček. Jak to tedy s tím nastřiženým uchem je a proč se to dělá?
Vystřižení malého trojúhelníčku tkáně z levého ucha neboli cvik, je mezinárodní a celosvětově používané označení kastrované kočky nebo kocoura. Vám, jako majiteli jedné Micinky případně Mourka, to přijde zbytečné. Micinku jste nechávali kastrovat, tak to přece víte a Mourkovi se můžete podívat na to správné místo, aniž by se urazil a jednu vám seknul.
Představte si ale, že si berete kočku z útulku. Původ nejasný. Kočka byla nalezena nebo přijata po zemřelém majiteli. Nikdo útulku v takovém případě při příjmu nepoví, jestli má patřičný zákrok za sebou. Máme dvě možnosti – dát do narkózy, uspat a hledat, nebo to nechat být a riskovat, že kočka novým majitelům časem pořídí pár malých dárečků (třeba pět). Dva příklady z praxe:
Milá tříbarevka, která žila ve vnitrobloku, nebyl důvod si myslet, že je kastrovaná. Nešťastná veterinářka hledala inkriminované orgány asi půl hodiny a nenašla ani stopy po jejich odstranění. Výsledek: zbytečná zátěž narkózou, bolestivý zákrok. Náklady nepočítáme.
Případ druhý. Modrá britská zbídačená kočka ze sídliště. Během delší léčby nemrouskala, očekávali jsme, že kastrovaná je. Na trhu se mezitím objevily nové testy, které by měly poznat plodnost. Nefungovaly. To jsme zjistili, když se u nových majitelů krásně rozmrouskala.
Toto byly případy, se kterými se potká i řekněme člověk, který má jedno dvě mazlivá zvířata. Jenže naši krmiči a pomocníci pečují o několik venkovních kolonií, kde je více než sto zvířat, kterým dodáváme krmivo. Na největším krmném místě je kolem třiceti koček. Zvířata plachá, která jsou venku spokojená. Mají se dobře, nehrozí jim nebezpečí, není důvod je z přirozeného prostředí brát. Co ale nechceme je, aby nám přibývala. Proto je kastrujeme. A jak poznáme, že máme vykastrovaných všech dvacet téměř identických mouratých koček? A poznáte na pět metrů kocoura? On by si asi stejně nenechal zvednout ocásek a zkoumat intimní partie. Cvik v uchu je řešení.
Teď k tomu týrání. Cvik se dělá ve chvíli, kdy je zvíře v narkóze během kastrace. Kočka tedy nic necítí a ucho je zahojené dříve než jizva po kastraci. Každý hned ví, na čem je, i kdyby kočka přesídlila do Afriky. Toto označení je trvalé a rozpoznatelné na dálku, stačí vidět obrys zvířete. A hlavně ušetří kočce zbytečný zákrok v narkóze.
Výhody této značky:
– kočku není třeba chytat, uspávat nebo s ní jinak manipulovat, aby se zjistilo, zda je kastrovaná
– značku vidíte i v šeru, ve stínu a z odstupu, aniž byste kočku rušili, stačí vidět její siluetu
– značka nevybledne ani nezaroste
– pokud je udělaná správně, nelze ji zaměnit za následky zranění při boji
– nedráždí a není riziko, že by zapříčinila zranění jako štítky nebo tetování
– je signálem, že se jedná o kolonii koček, o kterou už se někdo stará
– při odchytech za účelem kastrace odchytnete pouze nekastrované jedince, ostatní případně pustíte okamžitě
– už na dálku můžete určit “stav” kočičí kolonie
– kočky nepodstupují zbytečně další narkózu a zákrok
Napsala: Františka