O víkendu nás opustila úžasná kočka jménem Buffy, o které jste se mohli dočíst v nedávném článku. To, že konec je nevyhnutelný, jsme věděli, trpěla chronickým selháváním ledvin a výsledky testů hovořily jasně. Snažili jsme se jí poslední týdny života zpříjemnit a mnoho z vás nám v tom pomáhalo. Buffy milovala návštěvy a ty, které jí nosily dárky a chodily se s ní pomazlit, milovala ještě více. V depozitu, kde žila, jsme se jí snažili vytvořit prostředí jako v opravdovém domově. Spala v posteli, měla vlastní pokoj, a když chtěla, mohla být také s ostatními kočkami. V uplynulých týdnech jsme už několikrát byli v situaci, kdy jsme mysleli, že je čas jet na veterinu a Buffy dát možnost odejít v klidu. Vždy nás ale přesvědčila, že s námi ještě chce být. Vítala, mazlila se a občas se nechala přemluvit ke krmení. Depozitní teta jí každý den chystala „švédský stůl“ – tác s nabídkou několika druhů paštik, konzerviček a případně i uzenin. Dietu už dodržovat nemělo smysl, byli jsme rádi, že přijímá jakoukoli potravu. Když tedy vyžadovala debrecínku, běželo se do masny. Posledních několik dní už ale návštěvy nevítala, většinou jen ležela ve svém novém pelíšku, který si oblíbila, a nebyla vůbec veselá. Jen to mazlení měla ráda pořád stejně. Tři dny před koncem odmítala veškerou potravu, a protože její depozitní teta nechtěla Buffy nechat umřít vysílením, rozhodla se jet s ní v noci na veterinu a nechat ji odejít. Děkujeme tedy všem, kdo nás podporovali při péči o tuto kouzelnou kočku a přispěli na zaplacení účtů za léčbu. Stejně tak děkujeme všem návštěvám, protože lidská společnost pro Buffy byla moc důležitá. Buffy by vám určitě také poděkovala…