Snažíme se, aby felinoterapie v našem podání byla co nejkvalitnější, stanovili jsme si tedy pravidla, která je potřeba dodržovat. Bereme v úvahu jak spokojenost klienta, tak vhodnost zvířete – jeho psychickou pohodu a limity.
Částečně čerpáme ze zahraničních článků, některá pravidla vycházejí z konkrétních zkušeností při práci s osobami s různými typy postižení.

Níže uvádíme pravidla, která se při felinoterapii snažíme dodržovat. Kočičím terapeutem označujeme kočku používanou při terapii.

1. Terapii lze provádět pouze s dospělými zvířaty.
2. Kočičí terapeut musí být očkovaný a viditelně zdravý. Malý hendikep nevadí, naopak pomáhá ještě lépe budovat pouto mezi zvířetem a klientem.
3. Kočičí terapeut by měl na terapie být připravován individuálně s dostatečným předstihem a měly by se zkoušet reakce v situacích, ke kterým může při terapii dojít.
4. Kočičí terapeut se nesmí lekat prudkých pohybů, náhlých hlasitých i jiných zvuků, nesmí být za žádných okolností agresivní a cítit se v neznámém prostředí stresovaný. Musí dobře snášet jízdu autem.
5. Kočičí terapeut musí mít ze své práce radost a mít pozitivní vztah k lidem.
6. Na terapii přicházíme vždy ohlášeni, aby byli klienti předem informováni a připraveni na návštěvu. Po domluvě volíme i nejvhodnější část dne a přicházíme pravidelně.
7. Kočičí terapeut cestuje v přepravním boxu, po vyndání nechodí volně, vždy má kšírky/obojek a vodítko, na které je zvyklý.
8. S sebou nosíme očkovací průkaz, jehož kopii by mělo dostat zařízení, ve kterém terapii provozujeme.
9. Předem se domluvíme s ošetřujícím personálem/asistentem, kteří klienti si návštěvu kočičího terapeuta přejí, ne každý má ke zvířatům kladný vztah. Nevnucujeme se, zájem může přijít časem, po referencích ostatních klientů, nebo po osmělení.
10. Nikdy nepokládáme zvíře přímo na lůžko. Vždy si s sebou nosíme čistou deku, kterou pod zvíře podložíme.
11. Když pokládáme zvíře na klienta mimo lůžko, zeptáme se, jestli máme použít deku jako podložku.
12. Komunikace s klienty by měla být vždy přátelská a zdvořilá – dospělým klientům bez ohledu na formu postižení bez předchozí dohody netykáme, ani když oni tykají nám. Bez ohledu na výši postižení je potřeba brát v úvahu, že se jedná o dospělou osobu, která má svá práva.
13. Posloucháme klienta a jeho přání a názory – on je středem zájmu.
14. Snažíme se mít doprovod ošetřujícího personálu/asistenta – my se staráme o pohodlí kočičího terapeuta a o terapii jako takovou, v případě potřeby – například když klient upadne nebo dostane záchvat – však nezvládneme péči o klienta, není to naše práce ani specializace. Některé domovy a ústavy bohužel nemají dostatek personálu, berme tedy tento bod jako nadstandardní.
15. Během terapie stále sledujeme náladu a chování kočičího terapeuta. Pokud si všimneme, že je ve stresu, vyčerpaný nebo ho práce nějakým způsobem přetěžuje, uděláme přestávku. Celkově by jedna návštěva neměla být delší než 60 minut!
16. Skupinky klientů by neměly být velké, lze udělat 15minutové bloky. Příliš mnoho klientů na jednoho terapeuta nepřináší žádné výsledky.
17. Nebereme si více zvířat, nestíháme je pak stále všechna sledovat, nejlepší je být v poměru 1 kočičí terapeut na 1 osobu doprovodu.
18. Při pořizování fotografií a videozáznamů z terapií žádáme o svolení všechny osoby, které jsou na snímku. Zejména při pořizování fotografií za účelem pozdějšího zveřejnění je takové svolení naprosto zásadní. Pokud nejsou klienti schopni se vyjádřit, konzultujeme fotografování a natáčení s jejich zástupcem. Klademe důraz na lidskou důstojnost, proto nefotografujeme klienty v nelichotivých pozicích.