Deja Vu aneb tohle už jsem někde viděla

Bylo to takhle navečer a naše kolegyně Alena se těšila jak poté, co doma oběhá všechny kočky, konečně usedne na gauč a dá si na chvíli nohy nahoru. V depozitu měla v tu chvíli skoro třicet zvířat – více než polovinu z nich v karanténách. Je hezké mít jasné plány, jen nesmí začít zvonit telefon… Tou dobou totiž našla jedna paní ve Smečně, pod autem na parkovišti, tříbarevnou hromádku neštěstí, která později dostala jméno Deja Vu. Domů si kočku vzít nemohla, tak s velkými omluvami zavolala SOS do Zvoleněvsi. Byl začátek února a mrzlo, jako už dlouho ne. Posledních pár dní se teploměr nevyšplhal nad deset pod nulou. A v té zimě pod autem ležela kočka a vypadala, že už nikam neodejde. Tam, kde kočky mívají za normálních okolností přední nohu, koukal zbytek kosti, cáry kůže a krev. Následovala tedy cesta na veterinu. Alena si myslela, že právě naložila kotě, ale to se pletla. Deja Vu si pro ni i pro veterináře připravila hodně překvapení a žádné z nich nebylo pěkné. Podtrženo, sečteno: Nový přírůstek vážil 1,5 kg, nejednalo se však o kotě, nýbrž o dospělou asi tak dvou až tříletou kočičí dámu. Noha byla podle všeho ujetá. To by nebylo až tak divné. Nepochopitelné je to, že zranění bylo podle veterináře 5-7 dní staré. Díky mrazům se do něj naštěstí nedostala žádná infekce. Po třech hodinách ohřívání a s teplou infuzí měla pacientka teplotu 32,4 °C. Při téhle teplotě by vlastně už vůbec neměla být naživu. Jenže znáte tříbarevky – jestli existuje něco jako kočka, která je víc kočka než ostatní kočky, tak je to tříbarevka. I v tomto stavu zvládla vrhnout na Alenu nenávistný pohled a pokusila se i s kapačkou utéct. Na druhý den byla naplánovaná operace, odstranění úlomků kosti a zašití rány. Veterinář nebyl zrovna nadšený, obával se, že se mu pacientka z narkózy už neprobere. Teplota stále nízká, slabé podvyživené tělíčko a kdoví jaké další možné zdravotní komplikace. Nebudeme vás napínat, Deja Vu ukázala, že tak lehce z toho nevyvázneme, a už ráno před operací na Alenu pěkně syčela. Možná si říkáte, že na tom, že na vás kočka syčí a snaží se vám utéct i s kapačkou, přece není nic pozitivního, ale to se pletete. Vždycky je lepší naštvaná kočka, než zvíře, kterému už je všechno jedno. Operace proběhla bez komplikací, rána se výborně hojila a Deja Vu se cpala nejvybranějšími lahůdkami. Sympatie vůči svým zachráncům projevila tak, že Aleně prokousla prst. Také pokračovala v prezentaci různých druhů syčení. Kdoví, co má tohle zvíře za sebou, příjemné zážitky se soužití s lidmi k tomu ale asi nepatří. Alena se ale nevzdala a snaží se své chráněnkyni vysvětlit, že existují i lidé, se kterými má cenu se kamarádit. Při jednom takovém pokusu si všimla, že s ocáskem paní kočky je něco v nepořádku. Že je doslova cosi shnilého ve státě dánském, slovy klasika. Koncem února tedy Deja Vu absolvovala druhou a snad poslední operaci, při které jí byl amputován kus ocásku. Ten se u podvyživeného zvířete zřejmě špatně prokrvoval a při čekání na smrt na ulici jí jednoduše omrzl a odumřel. Jak je na tom naše pacientka dnes? Při druhé operaci jí byla odebrána krev a udělány testy na Fiv a Felv a také jí byly zkontrolovány různé krevní hodnoty. Výsledek je (jak jinak u Deja Vu) překvapující. Je totiž úplně zdravá. Až na dva chybějící kousky kočky. Všechny rány se výborně hojí, ty na duši se snad časem také zahojí a madam má už 2 kila, čímž nám dělá obrovskou radost. No a k tomu jménu a nadpisu. Deja Vu je už naše třetí problémová tříbarevka, na kterou asi nikdy nezapomeneme. Deja Vu aneb co nám to jenom připomíná :-) FOTOGALERIE Napsala: Františka