Kočka se zárukou

Dobrý nápad – chtít kočku je naprosto správné. A mít ke kočce i nějaké ty záruky je Vaše právo (i když částečně nepsané). Záruku 24 měsíců na kočku Vám ale nikdo nedá. Kočka není rádio, či sukně. Kupodivu, někdy je možné ji stejně jako nepadnoucí oblek vyměnit! Když to vezmeme hodně jednoduše, jsou dva způsoby, jak přijít ke kočce s určitými zárukami, doplňky a vybavením – buď si vyberete zvíře z chovatelské stanice, které má PP aneb průkaz původu. To je taková ta drahá značková kočka, jak by řekl laik. Nebo zajdete do útulku a dáte šanci na pěkný život nějakému nechtěňátku. A co kočky z vesnice od sousedů? A ty pěkné siamky, které měly papírovou maminku, ale samy PP nemají, protože to nějak nejde? K těm se bohužel žádné záruční listy nevyrábějí. Kočka „značková“ ale bez PP může být mnohdy daleko rizikovější „zboží“ než nalezené kotě z ulice. Dlouhodobé míchání stejných nebo nezdravých genů udělá své, zatímco na vesnici jaksi vítězí v souboji o přízeň samičky jen ten nejsilnější a přežijí také jen opravdu zdatná koťata. Kotě z vesnice má zase hromadu parazitů a není zvyklé žít v bytě… tohle vás ale asi nezajímá, jsme tu přece kvůli zárukám. Takže ještě pořád chcete kočku? Jo já vím, jsou skvělé, chcete :) Vy byste klidně mourka z útulku, zatímco přítelkyně trvá na takové té modré, co je jako medvídek No tak si pořídíte obě, místa je dost a kočkám aspoň nebude smutno. Jdeme tedy do útulku. To bude asi pěkný šok. Většinu bezprizorních koček u nás totiž neobstarávají městské útulky, nýbrž ty soukromé – občanská sdružení – lidé, kteří se o kočky starají ve volném čase a zadarmo, platí péči o kočky ze svých peněz. A tyhle kočky žijí v domácích depozitech – tzn. jejich bytech. Někdo jich má víc, někdo míň. A teď co je potřeba si ohlídat aneb v ideálním případě vše vypadá takto : – Kočku si zpravidla vybereme na internetu. Je dobré podívat se i na celý web vybrané organizace, jestli vše funguje jak má a jestli jsou stránky aktualizované. Zajímá nás, zda organizace opravdu má snahu kočkám nové domovy hledat a umisťuje. V každém útulku občas nějaká kočka umře, tato informace se netají, to je prostě život. – Organizace se nám zdá transparentní, kočičky se nám líbí, jdeme na návštěvu. Paní – tato činnost je většinou doménou žen – je na nás v telefonu milá a ochotná, domluvíme si návštěvu v depozitu. Bereme v úvahu pracovní dobu depozitářky. Pokud je na nás paní nepříjemná, omluvíme se a jdeme o dům dál. Naživo by to asi nebylo lepší. – A jsme v depozitu. No jejda, to jsme ještě neviděli. Někdy je to opravdu kulturní šok, který nemusí nutně znamenat, že o kočky je špatně postaráno. Jen jich je tak nějak moc. Ale záchůdky by měly mít čisté, mističky plné, voda čistá a podmínky jaksi k žití. – Rozšířený omyl číslo 1 – pokud máme pocit, že útulek je strašný a zvířata zde trpí, snažíme se je odsud vzít a zachránit. Ne, bé je správně – takové útulky nepodporujeme. Místo této kočky zaplní pět dalších a nic se nezlepší. Riskujeme také špatné zdraví a nedostatečnou socializovanost zvířete a ohrozíme zvířata, která už doma máme, někdy i sebe. – Jsme zpět u milé paní v trošku zvláštním, ale kočkám dobře uzpůsobeném bytě. Kotě se nám líbí. Paní se nás vyptává na různé věci – krmení, zabezpečení oken, naše zkušenosti s kočkami. Informuje nás o krmivu, na které je kotě zvyklé a o jeho povaze a potřebách. Na naše otázky stran fungování depozita a koček odpovídá, nevykrucuje se a nemlží. – Čas na formality – k pročtení dostaneme předávací protokol/smlouvu. Podepíšeme a obdržíme očkovací průkaz kočky, případně ještě zdravotní kartu. Zaplatíme příspěvek na veterinární péči, ideálně přihodíme něco navíc na chod depozita. Měli byste dostat stvrzenku, vepsání do smlouvy někdy stačí (ale víte, že to je dar odečitatelný od daní? To se pak stvrzenka hodí) – Bereme kotě a jedeme domů. Chyba – něco nám vypadlo – takzvaná výstupní kontrola otvorů. Než zvíře převezmeme, informujeme se o jeho zdravotním stavu, prodělaných nemocech a léčbě. Podíváme se, zda kočce neteče z očí či nosu, jestli zadeček není špinavý od průjmu, zda nejsou paraziti v kožíšku, uši musí být také čisté bez svrabu. – V očkovacím průkazu jsou nálepky od vakcín a razítka – musí tam být alespoň jedna nálepka z očkování proti virózám. Pokud kotě není přeočkované (podle typu vakcíny se přeočkovává 2-4 týdny po prvním očkování), musíme kotě přeočkovat my. Datum odběru kotěte by ideálně mělo být nejdříve 7 dní po prvním očkování a alespoň 7 dní před očkováním druhým, očkování je pro kočku zátěž a měla by po něm mít klidový režim bez stresujících změn. Stejně tak by mělo být kotě několikrát odčervené a zbavené blech. U dospělého zvířete (zhruba nad 8 měsíců) chceme informace o kastraci, často se kastrované zvíře označuje nastřihnutím ucha – Nikdy si nebereme zvíře viditelně nemocné či apatické – Povaha a chování by měly odpovídat popisce v nabídce – Neodcházíme bez předávací smlouvy a očkovacího průkazu – Zůstáváme v kontaktu, na zprávy o zabydlování jejich svěřence se lidé v útulku těší, nenapínáme je a ozýváme se sami, ať nás nemusejí honit. Když nám něco ohledně chovu kočky není jasné, ptáme se, rádi poradí. – Malý záruční bonus – do depozita je zpravidla možné kočku vrátit, někdy to zkrátka nevyjde, přítelkyně zjistí, že má alergii a kočičky nesnese nebo původní kočičí osazenstvo nový přírůstek nepřijme. Shrnutí – nikdo nám nezaručil, že s námi kočka bude žít ještě dvacet let, ale víme, že je očkovaná, odčervená, viditelně zdravá a můžeme ji v nejhorším donést zpět. Máme kontakt na útulek, je tu osoba ochotná nám se zvířetem vždy poradit. Nikdo nás nenutí si brát zvíře od člověka, který je na nás nepříjemný a chová kočky v nevyhovujících podmínkách. A co teď? Naše útulkové zvíře se nudí a potřebuje kamaráda. Je čas navštívit chovatele. To by mělo být přece hrozně jednoduché, chovatelé se sdružují ve svazech, mají pevně stanovená pravidla a při těch cenách koček by měli koťata servírovat snad na zlatých podnosech. Tak to ale není, ne každý chovatel je seriózní, bohužel. Ale to známe už z útulku, že? Je to divné, ale začátek je stejný – prohlédneme stránky, prolustrujeme pomocí googlu, zavoláme, a když je paní milá, jdeme na návštěvu. Blablabla… razítka, očkovací průkaz,…kotě si hraje, je veselé..kontrola otvorů..hodně se ptají, kde bude kotě bydlet..my se taky hodně ptáme a oni odpovídají. Co je jiné a překvapivě až životně důležité? – Sem jdeme pěkně dopředu, když to jde, sledujeme jak nám kotě roste a vyvíjí se, necháme si posílat fotky a porovnáváme i sourozence. – Stáří kotěte při předání nesmí být nižší než 13 týdnů. – Kromě očkovacího průkazu musí při předání být hotový i průkaz původu průkaz původu musejí mít i rodiče, které chceme vidět (táta bydlí často jinde, mizera jeden). – Podle chování kotěte si ověříme, že prezentovaná maminka není maminkou někoho úplně jiného, sledujeme i reakce na zbytek okolí – děti, psy, lidi všeobecně. – Tohle není deprivovaný chudáček z ulice, „papírové“ kotě je od narození v kontaktu s lidmi a má se podle toho chovat – být řádně drzé, hravé a nebojácné. – Je zvykem při jedné z návštěv před odběrem zaplatit zálohu ve výši poloviny ceny. Na zálohu budeme chtít potvrzení o zaplacení. A když dojdeme ke smlouvě, pročteme si důkladně všechny detaily a ověříme si údaje – jméno kočky i chovatele. A zase resumé – nikdy nebrat kotě od chovatele bez průkazu původu, smlouvy a očkovacího průkazu. Ověřit si, že vyrůstá v ideálních podmínkách, je zdravé a plně socializované. Mít kontakt na chovatele a moct se na něj vždy obrátit. Nebrat příliš mladá zvířata – pod 13 týdnů věku. Na druhou stranu – vy jste povinni dodržovat smlouvu a nemít pak s Princeznou von Hochburg a Mourkem z útulku koťátka jen proto, že budou roztomilá. Mourek to má zakázané, protože Mourků jsou plné útulky a víc jich netřeba a Princezna potřebuje Prince, jinak porušíte pravidla. Holt některá pravidla je potřeba dodržovat, už kvůli těm kočkám. Blahopřejeme, dobře jste si vybrali, tak si utíkejte s koťaty hrát, ať se nenudí a nerozdrápou tu koženou sedačku :) Napsala:Františka