Kočičí sociální program není název oficiální, i když se tak tváří. Jak jinak nazvat materiální podporu koček (často bez domova) v původním prostředí? Je to taková malá obdoba lidského Food not Bombs, kdy skupinka dobrovolníků vaří jídlo, které pak rozdává bezdomovcům.

Když máte občanské sdružení pečující o bezprizorní kočky, je jen otázkou času, než se seznámíte s takzvanými krmiči. Tedy s lidmi, kteří na vlastní pěst chodí krmit kočky ve svém okolí, nebo kterým se na pozemku usídlila kolonie polodivokých koček a jejich dobré srdce jim nedovolí ta hladová zvířata nechat jen tak. Nejtypičtějším zástupcem komunity krmičů je hodná starší paní. A staré paní zpravidla nemají vysoké důchody. Někdy zvládnou „své“ kočky nakrmit, na kastrace a veterinární péči však už nezbývá. Kočky se tak dál vesele množí, mají stále větší spotřebu krmiva, šíří se mezi nimi choroby, krmič je bezradný… Útulky ale na takové počty zvířat většinou nemají místo. Navíc vlastně není důvod odchytávat plachá zvířata, pokud mohou zůstat v původním teritoriu, které je bezpečné a kde je někdo ochotný se o ně starat. Řešení je logické – spojit síly.

Naše sdružení již delší dobu provozuje kastrační program. Majitelům zvířat nebo těm, kteří mají na pozemku nevítané přírůstky, nabízíme za symbolickou cenu možnost kastrace a tím zastavení populační exploze. Někdy přitom narazíme i na pěkně početné skupiny zvířat. V některých případech je to kočka, kterou majitel nestihl vykastrovat a její potomstvo a potomci potomstva, jindy kočky získané nákupem nemovitosti, plašani, kteří se nastěhovali tam, kde bylo místo a plná miska. Majitelé i nedobrovolní majitelé mívají vůli se o zvířata starat, jejich sociální situace jim to však neumožňuje. A tady začíná náš kočičí sociální program. Zajišťujeme krmivo, kastrace (ty jsou podmínkou) a potřebnou veterinární péči. Na oplátku získáme dobrovolníky, kteří mají vztah ke zvířatům a sledují, zda v jejich rajónu nepřibylo nové zvíře a šíří po okolí osvětu o kastracích. Hlavně na vesnicích je taková pomoc velmi významná. Je třeba podotknout, že podobné činnosti se věnují i další stejně zaměřená sdružení po celé ČR.

Kde a kolik koček tedy krmíme?

V Kralupech na pozemku jedné starší paní je to hned 27 koček. Všechny jsme vykastrovali a poskytujeme jak krmení, tak veterinární péči. Paní je v důchodu, ale kvůli kočkám si teď našla práci. Kočky se k ní stahují samy, v žádném případě si je nepořizuje úmyslně. Prostě přijdou a už zůstanou. Mohou i do domu, který je vzorně čistý. Většina koček je mazlivá. Druhé kralupské krmné místo je na firemním pozemku. Jsou dvě, z toho zatím jedna vykastrovaná. O kočky zde pečuje jedna bývalá zaměstnankyně i majitel firmy, poskytujeme jim krmivo. Krmné místo Kralupy III. je v Seifertově ulici (12 koček), Kralupy IV. na Hůrce (7-10 koček) a nově také Mělník LDN (10 koček). O poslední tři lokality se stará pan Vlastimil. Místem, na které se stále vracíme s kastračním programem, jsou také Dědibaby. Na firemním pozemku zde žije cca 24 poloplachých koček. Kromě 3, které se nám ještě nepodařilo odchytit, jsme všechny nechali vykastrovat. Poskytujeme hlavně krmivo. O zvířata se vzorně stará jedna zaměstnankyně. Kočky se tu drží kvůli jídlu i vhodné lokalitě – klidné prostředí bez aut. Posledním z míst, která stojí za zmínku, je Podlešín. V lokalitě u lesa se zde schází cca 14 plachých koček. Krmí je naše dlouholetá dobrovolnice a každý nový přírůstek nahlásí kvůli odchytům na kastraci. K tomu je v obci ještě jedno místo, kde paní krmí 10 koček, které se zde postupně objevily a nedávno jí přibylo dalších 10 zvířat po zemřelé sousedce. S dalšími menšími lokalitami (Odolena Voda, Vepřek, Slaný) se tak dostáváme na přibližně 150 čtyřnohých strávníků. 

A jak to funguje v zahraničí? Zajímavý projekt provozuje sdružení Tiertafel Deutschland v sousedním Německu. Zajišťují krmení pro zvířata osob, které se dostaly do finanční a hmotné nouze. Zvíře tak nemusí skončit v útulku, než páníček opět najde práci. Jejich dalším úžasným projektem je Graue Tiertafel – projekt orientovaný na seniory. Osamělým lidským seniorům pomáhají získávat čtyřnohé seniory jako společníky a také je materiálně podporují. Škoda, že taková věc vyžaduje velké nasazení a většina z nás útulkářů v České Republice se své práci věnuje ve volném čase po zaměstnání, a tak nezbývá další energie navíc…