FIP – aneb co předchází konci

FIP, nebo-li infekční zánět pobřišnice, je velmi záludná a neléčitelná kočičí nemoc. Je velmi těžko rozpoznatelná v počátečním stádiu. V současné době pozorujeme, že se nemoc začíná šířit. Tam, kde kdysi měli pár případů za rok, se tento počet několikanásobně zvýšil. Podle našich informací existují lokality, kde je výskyt této nemoci výrazně vyšší než v ostatních místech. Nebudeme rozebírat vědecké studie o této nemoci, na to nejsme dostatečně erudovaní, pouze bychom vám rádi popsali některé příznaky u zvířat, která prošla naší péčí a byla bohužel touto nemocí zasažena. Snad vám to trochu pomůže při eliminaci možného rizika přenosu na ostatní zvířata a k pochopení tohoto aktuálně největšího postrachu milovníků koček. Diego, Juanita, Pablo, Mário a Pedro Diego, Juanita, Pablo, Mário a Pedro byla pětice sourozenců od volně žijící kočky, kterou již několik let velmi dobře opečovává majitelka jedné velké zahrady. Všechny zde žijící kočky se mají přímo královsky a jsou kastrované. Jenom máma téhle pětky odchytu již dva roky odolávala. V době odchytu byly koťatům 4 měsíce a byla, až na kocoura pojmenovaného Diego, plachá. A právě on nás paradoxně opustil jako první ve věku necelých 6 měsíců. Proč paradoxně? Za spouštěče FIP je totiž velmi často pokládán stres a podléhají jí tedy nejrychleji plachá zvířata při změně prostředí. Nádherný a mazlivý mourek byl přitom stejně jako jeho plaší sourozenci ve velmi dobré kondici. U všech však probíhala nemoc stejně nenápadně, bez jakýchkoli příznaků, ani na průjem nedošlo. Velmi pomalu všichni přestávali mít chuť k jídlu a začala se jim měnit srst. Z nádherných hladkých a lesklých kožíšků se stala naježená a matná srst. Bohužel toto už značí stav týden před uspáním, do té doby si necvičené oko ničeho nevšimne, protože postup nemoci je v některých případech opravdu velmi pomalý. Dá se říci, že k velkému, zato však konečnému obratu dochází náhle během 24 – 48 hodin, kdy máte najednou pocit, že vám zvíře někdo vyměnil. Jedinou šancí, jak zjistit změnu zdravotního stavu, je kontrola spotřebovaného jídla nebo váhového přírůstku zvířat. Nemocné zvíře totiž přestává přijímat potravu a výrazně ubývá na váze. Vážení ovšem u těch plachých nepřipadá v úvahu. Z výše jmenovaných koťat zemřela nebo byla uspána čtyři, ve věku mezi 5 a 7 měsíci. Pátým a posledním přeživším je Pedro. V současné době je už po kastraci, mazlí se a nám nezbývá než doufat, že se mu tato nemoc vyhne. Z jeho rodiny nejdéle odolávala odchytu jeho černá máma a sestra. Obě jsou zdravé a letos na jaře se je podařilo konečně odchytit a vykastrovat. Sugar – 3 roky Sugar byla mourinka, která k nám přišla se třemi koťaty a další 4 odchovala. Devět měsíců po příjmu musela být uspána z důvodu efuzní formy FIP. Stejně jako u předchozího případu, i u ní byl postup nemoci nenápadný a pomalý. Jediným náznakem, že se něco děje, byla malá změna v kvalitě srsti. Měla ji jakoby naježenou, ale pouze některé delší chloupky. Žádné jiné příznaky nemoci nebyly viditelné. Poslední týden před uspáním začala méně jíst a více se mazlit. Krevní testy ukázaly neuvěřitelně nízké jaterní hodnoty a hladovění. Přitom jídlo začala odmítat teprve dva dny před uspáním a k zežloutnutí sliznic vůbec nedošlo. Den po testech se jí zvětšilo břicho a sonograf potvrdil tekutinu v dutině břišní, Sugar jsme tedy nechali uspat. Pišta – 9 měsíců Bílomourek Pišta byl plachý, ale hodný kocour. V tomto případě byl postup nemoci naopak velmi rychlý. Ještě devět dní před uspáním byl naprosto v pořádku. Srst byla krásně hustá a hladká a ani s jídlem neměl Pišta problémy. Tři dny před uspáním se zdál být unavený a nebyl problém ho odchytit a pochovat, což se do té doby nedařilo. Do tří dnů se mu bohužel zvětšilo břicho a bylo jasné, že FIP opět udeřila. Toto jsou tedy známější projevy nemoci. Naprosto zdravému zvířeti se zničehonic zvětší břicho, naplní se tekutinou, a je po všem. Není záchrany a kočka by měla být uspána, aby se dále netrápila. Před uspáním je pro jistotu možné jít na sonograf a nechat udělat odběr tekutiny z dutiny břišní. Ta bývá světle žlutá, trochu kalná a bez zápachu. Občas se také objeví krevní výron v oku, ale ten nebývá tak častý. Závěrem: Všech sedm zvířat prošlo dlouhou karanténou a žádné se spolu navzájem nesetkalo. Sugar dokonce nikdy nebyla v domě, kde byli v karanténě ostatní. Tu svou totiž měla ve venkovní voliéře a odbyla si ji hned při příjmu, tedy několik měsíců před vypuknutím nemoci. Všechny karantény mají vlastní úklidové potřeby. Veškeré misky na vodu a jídlo se myjí v myčce dezinfekčními prostředky. Používáme opravdu kvalitní zdravotnickou dezinfekci a pumpičky s dezinfekčním mýdlem a gelem u nás najdete u každého umyvadla. Karanténa je vybavena germicidní lampou stejně jako pražská depozita. Od nových majitelů koťat, která Sugar odchovala, bohužel víme, že její vlastní tři koťata taktéž postupně onemocněla FIP. Koťata, která Sugar pouze odchovala, jsou v pořádku. Proto se také přikláníme k názoru našich veterinářů, že nemoc jde tzv. po vrhu. Pokud se tedy stane, že zemře starší, jinak zdravé zvíře, jde nejspíše o „probuzení“ FIP v důsledku nadměrného zatížení organismu stresem. Bohužel nelze určit, kdy je stresu moc a kdy je ještě v normě, protože stejně jako člověk, je i každá kočka originál a reakce na stres bývá u každé naprosto odlišná. Možné je i to, že v důsledku nějaké nemoci dojde k oslabení imunity v takové míře, že koronavir běžně přežívající v těle kočky dostane šanci k mutaci, jejímž výsledkem je FIP. Ale co když je vše úplně jinak a prakticky neexistuje šance tuto nemoc vymýtit, protože je to stejné třeba jako u rakoviny, která také napadá jen některé lidi? Co když jediným východiskem je pouze lék, který bohužel zatím nikdo nenašel. Co když se jedná o nemoc, proti které se nedá sice očkovat, ale dá se léčit. Ale to už jsou jen naše dohady a snaha přijít této smrtelné nemoci na kloub. Podrobnější rozbor této problematiky necháváme na těch, kteří k tomu mají daleko blíže, na vědcích a veterinárních lékařích. Napsala: Alena