Kočky se také čipují

Čipování psů je v naší zemi rozšířené v povědomí nejen pejskařů, ale i veřejnosti. Je tomu tak díky povinnosti psy v některých městech čipovat. U koček taková povinnost neexistuje, a proto dost zájemců o kočku z útulku překvapí, když zjistí, že osvojené zvíře je čipované. Některé útulky nechávají svá zvířata čipovat, aby se v případě jejich ztráty zvýšila šance je najít, je to i určitý druh ochrany.
Člověk, který si pořizuje kočku častým způsobem, tzn. „Daruji koťátka za odvoz Zn.: Spěchá“, případně „Nekrm ji, nebo už se jí nezbavíme! (načež kočka pochopitelně za týden spí v posteli…), se k informacím o možnosti čipování zpravidla jen tak nedostane. Jak to tedy s čipováním koček je?
V posledních letech se společenské postavení kočky – jinak to snad nelze nazvat – velmi zlepšilo. Kočky, které před několika desetiletími žily u našich domů jako myšilovky, byly krmeny zbytky a chlebem v mléce, dnes dostávají superprémiová krmiva a prvotřídní veterinární péči. Dohánějí a předhánějí tak v oblíbenosti finančně a časově náročnější psy. Zatímco na přelomu století jsme jásali, když se začalo šířit povědomí o kastracích, nyní přichází čas čipové osvěty.
Proč čipovat? Představte si, že ztratíte Mourka. Mourek je rodinný miláček, popsali byste ho jako velikého mourovatého, s takovou kresbou jako do tvaru M na hlavě, slyší na čičíí, rád spí v posteli. Zavoláte do městského útulku a popíšete ho. Popisu bude odpovídat 20 dalších mourků. Možná 30.
Útulek speciální čtečkou automaticky prověřuje každé přijaté zvíře, a pokud přijme čipovaného Mourka, bude kontaktovat Národní registr, který ve své databázi vyhledá kontaktní údaje na majitele a dá mu vědět, kam si pro své ztracené zvíře může dojet. Možná ještě dříve, než usoudíte, že kocourovo toulání za kočkami je podezřele dlouhé. Je to vyzkoušeno a ověřeno praxí. OS Devět životů v roce 2011 předalo do nového domova kotě jménem Piha. Cestovalo z Prahy až do Brna. O několik měsíců později se ztratilo. Týden po ztrátě bylo přijato do brněnského útulku. A tam měli čtečku čipů. Ten samý den bylo kotě zpět u své majitelky. Stačilo načíst čip a informovat registr, který zbytek zařídil. Čtečku čipů mají i veterináři – když přinese nálezce zvíře k nim, měli by udělat to samé, co útulek. Šance nalézt ztracené kočky se tak mnohonásobně zvyšuje.
Funguje to i obráceně – majitel pošle útulku mail s popisem ztraceného zvířete a číslem čipu a čeká, zda se zvíře neobjeví. Když se odstěhujete do zahraničí, funguje to také. U nás tak poznají například slovenský čip (v tomto případě se ale majitel, tentokrát psa, jaksi vypařil).
Vraťme se k tomu prvnímu setkání s čipem. Zájemce přijde do útulku a zjistí, že kočka je čipovaná. Dost často se vyleká a začne se ptát, zda čip kočku nebolí, jestli s tím nemusí něco dělat, zda nehrozí zdravotní komplikace. Kromě toho, že si čip vesele putuje pod kůží leckdy i několik centimetrů, se opravdu kočce nic zlého neděje. Když jí čip zkusíte nahmatat, nevšimne si toho, necítí ho. I samotná aplikace je méně bolestná a riziková než třeba očkování.
V občanském sdružení Devět životů je snaha čipovat většinu zvířat. Osvojitel kočky za čip nic neplatí, je to takový malý bonus a pojistka zároveň. Členové sdružení velmi oceňují možnost získat určité množství čipů jako sponzorský dar. Vstřícnost a snaha o rozšíření čipování je pak patrná při registraci čipů – u útulkových zvířat se totiž neplatí registrační poplatek. Majitel pak ocení snadný přístup k údajům na internetu, kde může aktualizovat kontaktní údaje. Celkem vzato, neexistuje důvod nečipovat. Mourkům, Pihám a spoustě dalších koček to může zachránit domov a domov může znamenat i život.
Napsala: Františka