Je to už 16 měsíců, co jsme do karantény přijali dva mourečky, tehdy 4měsíční koťata, Muldera a Scullyovou. Oba stejně jako jejich máma Samba od začátku extrémně plaší, v karanténě se je Alena snažila „ukecávat“, aby si zvykli na lidi, ale sourozenci svorně odolávali. Až v depozitu u Zuzany, kam byli vloni v lednu po absolvování karantény přesunuti, se na lidi konečně začali dívat méně skrz prsty.
Zuzana to popisuje následovně: Scullyová se už po měsíci nechala pohladit a časem dokonce i pochovat, a v dubnu putovala do nového domova, odkud jsme dostávali pravidelné reporty, jak si dobře zvyká.
Mulder byl ovšem oříšek – teprve po 2 měsících v depozitu si trochu zvykl na zdejší provoz, takže už splašeně neutíkal při každém mém pohybu, ale nechal si mě k sobě přiblížit nanejvýš na metr, pak utíkal. Že by se ukázal návštěvám, to byla opravdu utopie. Mulder byl opravdu krásný kocour s uhrančivýma zelenýma očima a proto jsme se i přes jeho plachost rozhodli dát mu šanci na novou rodinu a vzali jsme ho na umisťovací výstavu (chytit ho a nastěhovat do přepravky byl opravdu adrenalinový zážitek..). Jeho strach z lidí a stres se bohužel projevil brzy – po několika hodinách na výstavě se mu spustila rýma. Ovšem výstava měla i nečekaný kladný efekt – Mulder zavřený v kleci neměl kam utéct, takže jsem ho hladila a hladila – nejdřív odskakoval, syčel a tvářil se zle, ale pak přestal a začal si mazlení užívat, dokonce nastavoval hlavu – to pro mě byla úžasná odměna. To byl přelom i v jeho chování doma – během následujících dnů se tu a tam se nechal pohladit u jídla a někdy dokonce nastavoval záda – pomáhaly v tom ostatní mazlivé kočky, sám by nepřišel, ale s nimi se vždy nenápadně svezl, přišel jim bok po boku jakoby nic, a nechal se hladit, tlačil hlavičkou do dlaně, otíral se o nohy a poprvé předl…
Od té doby se vše pomaličku zlepšovalo, Muldrýsek časem už neutíkal, i když jsem šla blízko kolem něj, zůstal na místě jako správná kočka, která ví, že ona je v domě pánem a všichni jí musejí uhnout. Už se chodil i mazlit sám, nejčastěji, když jsem seděla u počítače, nenápadně přišel po gauči a začal natahovat hlavu a ducal do ruky, a pak krásně předl a mazlil se. Brzy si i zvykl na chování a vydržel mi ležet na klíně. A když jsem ležela na gauči nebo na posteli, přišel si lehnout vedle, rozvaloval se, předl na celý pokoj a mazlení si krásně užíval.
Na konci léta se už začal ukazovat i návštěvám, tehdy si na něj za několik měsíců poprvé sáhl někdo jiný než já, to bylo opravdu na zápis do deníčku :)
Za dobu, co byl Mulder v depozitu, tudy prošla spousta koťat a Mulder byl z každého z nich nadšený – každého vítal dlouhým povídáním, chodil za nimi, když se rozkoukávali po bytě, všechno mňoukáním komentoval, honil se s nimi, byl prostě úžasný.
Objevilo se i několik zájemců, ale některé odradila jeho plachost, případně jsme zjistili, že k jejich kočkám by se povahově hodilo víc jiné zvíře, nebo by měl možnost chodit ven, což s jeho slabší imunitou nebylo vhodné. Během pobytu u mě se mu totiž několikrát objevila rýma, někdy jen pár dnů pčíkal, jindy měl nudli u nosu, ale vždy jen přechodně. Na podzim ale začal rýmovat zdatněji a zhoršila se mu i srst, a když ani léčba antibiotiky nezabrala, nechali jsme udělat stěry a bakteriologický rozbor. Výsledek prokázal výskyt bakterie bordetella bronchiseptica a bylo nutné nasadit na 3 týdny antibiotika. Mulder se tou dobou sice už mazlil, ale manipulace s ním nebyla jednoduchá nikdy, proti své vůli se držet nenechal, takže podávání antibiotik bylo velmi náročné. Navíc byl vždy vybíravý i v jídle, takže se nenechal ošálit dobrotami a antibiotika například v paštice nebo smetanovém taveném sýru nesnědl, a co bylo horší, začal se mi vyhýbat a přestal se mazlit, protože tušil zradu a odchyt na podávání léků. Nakonec jsme vše naštěstí ustáli, Mulder se doléčil a rýma zmizela. Mysleli jsme, že máme vyhráno, zejména když se konečně po chvíli trucování začal znovu mazlit. Bohužel, jeho srst se nelepšila a zdálo se, že hubne, začal být i trochu apatický. Proto jsme se rozhodli přesunout ho zpět do karantény, abychom zjistili, co je příčinou zhoršení jeho zdravotního stavu. A tak po roce v mém depozitu putoval na konci ledna tohoto roku zpět na marodku do Zvoleněvsi.
Tady Mulder byl od začátku velmi bojácný, ale hodný pacient. Nejprve jsme nechali udělat krevní testy, které potvrdily zánět v těle. Kocourek dostal dvoje antibiotika a čekalo se, jestli mu léčba pomůže. Mezitím jsme bojovali s jeho stravováním, Mulder totiž málo pil. Jedl celkem dobře, ale voda mu nic neříkala, zkusili jsme tedy přejít na vařené maso a vývary, a to už bylo lepší – Mulder dokázal zpucovat dvě plné misky masa denně a nějakou tu granulku k tomu. Ani pití už mu pak nedělalo problém. Přesto se jeho stav nelepšil. Při následující návštěvě veterinářky ve Zvoleněvsi byl tedy opět pořádně prohlédnut a doktorka nahmatala v oblasti břicha nějaký útvar. Hned následující den jsme ho proto vzali na veterinu, doktor kocourka prohlédl a udělal mu sono, které potvrdilo útvar v oblasti břicha. O dva dny později podstoupil Muldík operaci. Původně jsme mysleli, že by mohlo jít o ledvinu, to se ale bohužel nepotvrdilo – Mulder měl všechny mízní uzliny zasažené rakovinou. Co uzlina, to nádor, některé malé, jiné větší. Zasažena byla i játra, která byla již ze čtvrtiny nekrotická. Bylo jasné, že tento boj jsme opět prohráli… Muldera jsme nechali odejít a zůstali s ním až do konce.
Moc děkujeme všem, kdo Muldrýskovi přispívali ve virtuální adopci. Stejně jako na ostatní koťata, kočky a kocoury, kteří nás opustili předčasně, budeme i na Muldera dlouho vzpomínat…
Napsala: Zuzana
3.8.20133.8.2013